Můžete nám psát na email:
hvezda.hane@email.cz
MAPA
![](obrazky/co_je_noveho/co_je_noveho-miniatury/mapa_small.jpg)
CHOVATELSKÉ STANICE
V sekci "Odkazy"
najdete odkazy na chovatelské stanice Shib. Prosíme o přidání našeho odkazu na
indexovou nebo hlavní stranu Vašich webových stránek.
![Hvězda Hané- chovná stanice](_borders/hvezha_hane_02.jpg)
![Hvězda Hané- chovná stanice](_borders/hvezha_hane_03.jpg)
Následně pošlete e-mail s
názvem Vaší CHS, kontaktní osobou, e-mail, odkaz na web. adresu. Možná je i
výměna odkazů.
Odkaz na stránky
Shiba klubu:
![Shiba-klub CZ](obrazky/odkazy/logo-shiba-klubu-cz.JPG)
![Shiba-klub](_borders/sik-logo-shiba-dog.gif)
![](obrazky/odkazy/logo-husky-sk.gif)
ČMKU:
![](_borders/logo-cmku1a.gif)
![TOPlist](http://toplist.cz/count.asp?id=83525&logo=mc&http=&wi=1024&he=768&cd=32&t=Sd%EDlen%E9%20lev%E9%20ohrani%u010Den%ED)
Využíváme programů
zdarma
a služeb serveru:
![Přidej na Seznam Přidej na Seznam](http://1.im.cz/homepage/img/ico/1_ico_rss_seznam_black2.gif)
![PageRank](http://www.pagerank-check.info/pr1.php?url=http://hvezdahane.wz.cz)
![](obrazky/rss20.jpg)
| |
Jedeme na výstavu
Spoustu informací o vystavování psů pro nové majitele se dozvíte na našich
stránkách,
týkajících se SHIB obecně -
www.shibainu.wz.cz v sekci
Jedeme na výstavu
Vystavování
shib
Základem
je spolupráce
Vystavování
psa v pohybu
Výstavní postoj
majitele a psa
Výstavní
postoj psa
Zoubky, zoubečky
a jak na ně
Posouzení
těla a technické maličkosti
Výstavní
taktika
Rady technického charakteru
Další
výstavní rady
Rady vskutku taktické
Rady
skutečně taktické podruhé
Rady skutečně
taktické potřetí
Vystavování
shib
Stále více majitelů shib se
ptá: Jak mám vystavovat svého psa? Co musí umět na výstavu? Co nás tam čeká?
Všem, kdo o něj mají zájem se o této problematice něco dovědět, mají možnost se
zde něco dočíst. Když shiba je individualita a ne na všechny platí stejný metr.
Ale snad tu najdete to, co hledáte.
Jak se nám psi předvádějí?
Jsem ráda, že se na
výstavách,a nejen mezinárodních, ve výstavních kruzích setkávám s různými
chovateli shib a zdá se, že jich stále přibývá. Jsou to človíčci šikovní,
snaživí a pracovití. Není jich zatím moc, ale jsou. Těší mě jejich zájem o
předvedení svého psa či feny veřejnosti a zároveň svým „soupeřům“. Velmi ráda
poznávám způsob jejich práce se psem a těší mě dvojnásob, jestliže jim přinese
kýžený výsledek a úspěch v podobě titulu a vítězství. Díky vám všem, kteří jste
ochotni tomuto „koníčku“ věnovat všechen svůj volný čas, jen tak dál!
Vždyť
je to znát na počtu vystavovaných psů. Výstava od výstavy a je nás čím dál
víc. Každou výstavu nahráváme videokamerou a potom si ji znovu doma pouštíme a
vyhodnocujeme chyby. Kdyby tuto možnost měl každý, určitě by sám pochopil výrok
rozhodčího. V době 5 až 10 minut v kruhu plných napětí a stresu si vystavovatel
neuvědomuje, jak svoje chování přenáší na psa. Na videu si může zpětně
každou situaci rozebrat.
V kruhu
záleží jen a jen na týmu majitel + pes a na tom, co spolu ve výstavním kruhu
dokáží. Zdá se mi, že se celková situace kvality vystavování pomaličku zlepšuje.
Co se dá vylepšit?
U řady
dobře vystavujících majitelů mi často chybí soustavná práce se psem po celou
dobu posuzování. Vždyť rozhodčí se na vašeho psa může podívat v kterýkoliv
okamžik a chcete-li kvalitně vystavovat a uspět, pak nesmí vidět vašeho psa
ležet, skákat po vás nebo po sousedním psovi, sedět, drbat se za uchem a
podobně. Vy byste se zase neměli bavit z kruhu s diváky, evidentně se otravovat
a nudit ani dávat najevo mimikou, co si zrovna myslíte o psovi svého soupeře či
o rozhodčím. Někdy se mi zdálo, jako by některé vystavovatele zajímalo všechno
kromě toho, zda jejich pes dobře a na výhodném místě stojí, jestli nepotřebuje
povzbudit či odměnit. S tím úzce souvisí fakt, že minimum majitelů na svého psa,
byť jen tiše, mluvilo. Považuji to za jednu z vážných chyb. Pes potřebuje ve
vypjaté atmosféře výstavy, kterou z okolí i z lidí cítí, minimálně dvojnásobek
pozornosti a podpory od svého pána, než jindy. Výstavy by měly být pěkným
zážitkem pro vás i vašeho psa. A jak se má v klidu předvést pes, když se jeho
majitel tváří jako atomová bomba před výbuchem? Jak má být psíček veselý, když
je majitel otrávený jako šváb? Určitě se k tomu vrátíme ve zvláštní kapitolce.
Potěšilo mě, že si už i shiby zvykají a nemají již tak velké problémy při
hodnocení na stole (u mladých psů se dá ledasco prominout). Někdy hodně pomáhá
profesionální, klidný přístup rozhodčích a dostatek trpělivosti. Upřímně řečeno
povětšinou nevalná je situace s postojem psů v kruhu na zemi (vzorné výjimky mi
zase prominou, snažím se o souhrn dojmů). Tady se pokaždé ukáže, kdo se psem
pracuje a kdo ne, což ovšem vyžaduje od majitele nejvíc pečlivosti a pozornosti.
Je logické, že pejskové obvykle nepostojí, však jsou to shiby, ale je potřeba je
usměrnit a využít jejich energii ve prospěch výsledku. Kdo svého psa nějak
postaví (jestli vůbec!) a dál si ho nevšímá, nemůže se divit, že vyhraje někdo
jiný. Úkolem majitele je ukázat psa v co nejlepším světle, tedy s rovnými
končetinami a hřbetem, se správně zdviženou hlavou, s co nejlepším úhlením atd.
Sám to dokáže jen velmi výjimečný pejsek, který v sobě musí mít kus klauna i
exhibicionisty od narození a musí vyzařovat přirozenou chuť se předvádět.
Když se pak
rozjařeného pejska pokusí majitel najednou radikálně srovnat (třeba nevhodným
uchopením mezi zadníma nohama nebo pod břichem a ještě bez znalosti toho, jak má
správný postoj vypadat), výsledek bývá spíše žalostný a vzhledu psa víc uškodí
než pomůže.
Vcelku
mě potěšila situace při chůzi v kruhu. Majitelé shib povětšinou chodí v dobrém
tempu, pejskové se snaží je následovat a jejich projev je dostatečně radostný
/až na našeho Eica, ten se tváří znuděně „co to zas po mě chcete,“/.
Smutný je pohled na páry, kde majitel(ka) vedle psa nejistě tlapá a pes se
přesto v pohybu předvádí docela pěkně, ovšem jen díky tomu, že páneček či
panička mají dostatek práce se svou rovnováhou a nechali psovi vodítko zcela
prověšené. Průšvih ale je při změně směru, kdy majitel donutil psa trhnutím
vodítka k nepřirozenému obratu na místě a úplně mu porušil rytmus kroku. K
nepravidelnému rytmu chůze vystavovatelů i k podklouznutím v obratech někdy
přispívala nevhodná obuv a oblečení (úzké tvrdé podpatky, hladké podrážky, tu
suknička ve které se nedal kloudně udělat krok natož se ohnout ke psu, tu široký
plášť, který psa, jemuž vlál nad hlavou, zjevně rušil). Někteří vystavovatelé
neměli pro psa vhodné výstavní vodítko a předváděli ho na širším obojku, který
zbytečně zkresluje krk. Odrbaná vodítka, ve kterých se psi venčí, jsem v kruhu
naštěstí neviděla. Nepodceňujte, prosím, speciální výstavní vodítko. Jeho
zakoupením se pes sám předvádět nenaučí, ale při nácviku pohybu se pro něj stane
důležitým podnětem a vám umožní ukázat celou postavu psa v co nejlepším světle,
zdůraznit linii krku i krásu hlavy. Další nedostatky ve vystavování měly spíše
individuální charakter u toho kterého vystavovatele a jeho psa. Na většině
výstav se potvrdila známá pravda, že kvalitou vystavování se dá velice získat,
ale také hodně ztratit.
Co
mohou udělat majitelé, kteří si zbytečně zhoršují hodnocení svého psa, líp? A co
mohou dělat majitelé, jejichž pes se výborně umístil díky své nesporné
exteriérové kvalitě, ale rozhodčí jim vytkli úroveň vystavování? Co mají změnit,
aby s výborným psem opět nepřišli o titul jen kvůli nedokonalému předvedení, na
kterém ve finále hodně záleží?
Začít především u sebe.
Pokud nebudete nároční sami k sobě a nenaučíte se způsob „Jak vystavovat“,
nemůžete chtít skvělý výkon ani od svého psa. Časté výroky typu: "To je hrozné,
on se mi vůbec nepředvádí" ukazují, jak mnohý majitel ani netuší, že vystavování
psa je jistým druhem umění, kterému se NEJPRVE ČLOVĚK a teprve POTOM
PES musí naučit. Pevně doufám, že vám moje postřehy pomohou k tomu, abyste
měli do termínu dalších výstav o čem přemýšlet a na čem pracovat, protože jednou
z hlavních příčin neúspěchu psa je neznalost ze strany majitele.
Uvědomte si, že
ÚSPĚCH SVÉHO PSA MÁTE VE VLASTNÍCH RUKÁCH.
Základem je spolupráce!
Začněme malým příkladem.
Do kruhu vešel mladý muž
s překrásným štěnětem. Byl na výstavě zřejmě poprvé či podruhé, vodítko držel
nerozhodně v pravé ruce a pejsek se mu roztomile motal pod nohama. Paní rozhodčí
se na dvojici mrkla, došla k ní a začala vysvětlovat, že je nutné, aby na psa
viděla. Mladík se díval nechápavě. Rozhodčí mu nakonec vzala vodítko z ruky,
přendala mu ho do levé, natočila majitele levým ramenem ke středu, pomocí
vodítka převedla dovnitř kruhu i poskakující štěně a s laskavým, leč rozhodným
tónem pronesla, že pes se v kruhu vodí vždy vlevo. A teprve pak s jemným,
povzbudivým gestem, vyslala dvojici do pohybu po kruhu. Pár se bez problémů
prošel, neboť štěně se v podstatě předvádělo samo, a také posouzení na stole
proběhlo jakoby mimochodem. Psík měl evidentně vynikající povahu. Na celou
příhodu jsem si znovu vzpomněla až ve chvíli, kdy jsem stejnou dvojici viděla
nastupovat do soutěže Best in Show štěňat. Pán si už sám před vstupem do
finálového kruhu prohodil vodítko do správné ruky, nástup se jim moc povedl
(štěně bude sebejistý borec) a v kruhu se trošku snažili napodobit dvojice kolem
sebe. A výsledek? Druhé místo v Best in Show pro dvojici, která ještě ráno o
vystavování nevěděla zhola nic! I tak krásnou zkušeností se dá zahájit výstavní
kariéra. Jsem si jistá, že se z pána stane nadšený vystavovatel (Jaké máte
zkušenosti Vy? Napište nám o tom. Vaše příběhy určitě zveřejníme a jistě
se z nich poučíme všichni.)
Vzhůru do práce!
Jestliže vlastníte shibu, patříte mezi majitele
málopočetných psů, kteří se líbí, protože připomínají lišku. V současné době se
prakticky nestane, aby na výstavě, určené společenským plemenům, nebyly shiby
alespoň dvě, běžný počet na mezinárodní výstavě v ČR je ale i dvanáct, patnáct!
Konkurence je větší, než bývala před 15 lety, kdy k nám byly první shiby
přivezeny. Proto je nutno, aby se všichni mohli seznámit se způsobem
vystavování, aby se nestalo, že na mezinárodní výstavě by dělali plemeni ostudu.
Lepší je reklama, ne?
Každý majitel shiby, jestliže
chce se svým pejskem jezdit po výstavách, by si měl uvědomit reálnou potřebu
umět dobře vystavovat, chce-li dosáhnout pěkných výsledků. Nejsou výjimečné
případy, kdy relativně slabší pes vyhraje díky skutečnosti, že zkušený
vystavovatel dokáže vyzdvihnout přednosti jeho exteriéru a potlačí drobné
nedostatky, zatímco majitel výborného psa ponechá vše výhradně na
předpokladu, že jeho pes je prostě nejlepší a pak se jinému výsledku hrozně
diví. Pravda, štěstěna je vrtkavá dáma, ale proč jí trošku nepomoci?
Předem zdůrazňuji, že
vystavování psa a jeho nácvik je práce! Práce o to náročnější, oč lépe
chcete svého psa předvádět. Vzít vodítko a oběhnout se psem kruh zvládne téměř
každý, ale vystavovat tak, aby nebylo jasnou prohrou postavit se vedle zkušeného
zahraničního vystavovatele (neřku-li vedle profesionálního handlera = placený
vystavovatel, který má předvádění psů na výstavách jako součást svého
zaměstnání), kterého mnohdy s úžasem obdivujeme, a dělat mu důstojnou
konkurenci, to je věčný oříšek k rozlousknutí pro většinu z nás. A je jedno, zda
za sebou máte výstav pět, padesát nebo sto padesát. Stále je čemu se učit a
jak se zdokonalovat, chcete-li být nejlepší. A to je doufám přesně to, co
opravdu chcete.
Moudrý majitel, vlastnící
výstavně nadějného psíka, by se měl řídit úvahou: "Udělám-li svému psovi
přípravu na výstavu i předvádění samotné příjemným, mohu od něj očekávat dobrý
výkon." Stejně důležité je, aby práce s předvýstavní přípravou
a vystavováním byla příjemná také pro majitele psa. To znamená, že člověk a pes
by měli vytvořit ucelenou, harmonickou dvojici, krátce řečeno dobrý tým (v textu
budu používat střídavě oba pojmy).
Co můžete udělat hned?
Pokuste se pro začátek aplikovat do všeobecné výchovy svého psíka a také do
nácviku vystavování tato praktická doporučení:
·
Vždy pracujte se psem dobře
vyvenčeným, ne však příliš unaveným (s nemocným nebo s oslabeným nikdy!)
· Při nácviku na něj mluvte a měňte
intonaci hlasu podle toho, zda se cvik daří či nikoliv. Naučte se na svého psa
správně mluvit, odlišně intonovat, používejte čitelná gesta rukou i signály těla
(časem si řekneme více)
·
Mluvte tiše, protože jednak pes
slyší, daleko lépe než my, lidé, a jednak tím lépe upoutáte jeho pozornost;
navíc na výstavě není vhodné na psa povely pokřikovat, neboť to ruší ostatní
vystavovatele a rozhodčí vás může v kruhu i napomenout
·
S pejskem jednejte vlídně, ale
trvejte důsledně na provedení požadovaného úkonu
·
Chvalte ho za každý, byť sebemenší
pokrok a pěkné provedení požadovaného vítejte s neskrývaným nadšením
·
Nebojte se vyjádřit pomocí hlasu
své pocity, zejména svou radost a spokojenost, ale i případné zklamání či
nelibost
·
Používejte odměny, zvýšíte
pracovní motivaci psa (kousek piškoty, psí krekry, páreček a pod.); psa můžete
odměňovat i na výstavě v kruhu, mezi jednotlivými fázemi vystavování - nikde to
není zakázáno. Motivací může být i velmi malá, ale oblíbená hračka (myška,
gumová kulička, látkový sáček ...)
·
Zásadně se vyvarujte trestů v
průběhu nácviku! Nejhorším trestem může být ostře vyslovené FUJ! nebo přiměřené
cuknutí vodítkem, použité ve vhodném okamžiku
·
Nácvik nesmí trvat příliš dlouho,
raději ho rozdělte na více menších částí
·
Pokud uvidíte, že pes nepracuje se
zájmem, změňte náplň, pohrajte si s ním a k práci na předvádění se vraťte
později
·
Chcete-li dosáhnout výborných
výsledků, najděte si na psa čas alespoň 10 minut každý den (minimálně měsíc před
výstavou), kdy se mu budete po stránce předvýstavní přípravy plně věnovat
·
Střídejte nácvik a hru, protože
uvolnění po vykonání cviku je pro psa stejně důležité jako pro vás
·
Postupujte od jednoduchého ke
složitějšímu; nácvik ztěžujte postupně a teprve v době, kdy pes váš předchozí
požadavek bezpečně zvládne
·
Pokud pes cokoliv nedělá podle
vašich představ, hledejte chybu nejprve u sebe a ve vedení nácviku
·
Všeobecně je vhodný systematický,
pravidelný postup nácviků podpořený pochvalami,
odměnami a také vašimi kvalitními znalostmi
o dané problematice
Velice se mi osvědčilo postupně
vytvářet u psů návyk na skupinu navazujících cviků určenou pro vystavování,
proloženou uvolněním, hrou a odměnami. Pes považuje takovou formu přípravy za
příjemné vyplnění času, při němž je ke své veliké radosti stále v kontaktu s
pánečkem, který mu občas dává odměny a vytrvale se mu věnuje. Navíc se hra,
uvolnění a odměny uplatní jako motivace pro pozornější práci psa a pro
předvádění v požadovaném energickém postoji. Výkony psů na výstavách jsou pak
stabilní, kvalitativně nadprůměrné, majitelé se díky této formě zbavují nadměrné
nervozity, získávají jistotu v práci se psem, učí se svému psovi věřit a
komunikovat s ním. Metodu můžete vyzkoušet se svým psem také. Důležité je, aby
složení jednotlivých nácviků co možná nejlépe odpovídalo povahovému založení
vašeho psa, a aby způsoby vystavování, o kterých si povíme příště, odpovídaly
jeho individuálnímu exteriéru. V neposlední řadě nezapomeňte, že pes není
stroj! Může mít také „špatnou“ náladu, může být unavený nebo nemusí být "ve
své kůži". Fenka může být zrovna „hormonálně nevyvážená“ po hárání a pes třeba
„zamilovaný“ Pracujete s živou bytostí, která je ochotná přijmout váš
způsob zábavy a ještě se z toho radovat. Buďme tedy psům za tuhle ochotu svým
způsobem vděční!
Vystavování psa v pohybu
A teď si
budete moci vybrat způsob, jakým vystavovat svého pejska. Nejdříve vám nabídnu
nejčastěji používané způsoby vystavování psa v pohybu tak, jak je můžete vidět
na výstavách. Při výběru se prosím podřiďte dispozicím svého psa, jeho
exteriérovým kvalitám a tomu, co je pro něj nejpřirozenější.
A jak
mám vědět, co jsou exteriérové kvality mého psa a jaké jsou jeho dispozice?
Předně
musíte znát standard plemene a porozumět jeho výkladu. To je alfa a omega
celého snažení. Standard vám prozradí, jak má vypadat „ideální jedinec“, který
sice neexistuje, ale všichni se popsané představě o jeho vzhledu snažíme
chovatelsky přiblížit. Kromě standardu byste měli ovládat základy anatomie psa,
to abychom se bez problémů domluvili, o které části těla se nad daným pojmem
zrovna bavíme a vědět, jaký je rozdíl mezi klusem, mimochodem, krokem a cvalem.
Čím více znalostí budete mít, tím lépe!
Za druhé
musíte být schopní objektivně posoudit vzhled svého psa a zcela kriticky na
něm najít všechny nedostatky, abyste s nimi mohli pracovat, a naopak, měli
byste na něm objevit jeho hlavní přednosti, neboť ty se stanou vaší „zbraní“
proti soupeřům. Ve standardu musíte vyčíst i to, jak se má pes správně pohybovat
(klusem, mimochodem, vydatně, lehce …), jak má nést ocas, jak držet uši, jakou
vyžaduje úpravu, jak má celkově působit, atd. Než se dopracujete k
výslednému poznání, čeká vás řada hodin studia nad fotografiemi jiných jedinců
stejného plemene. Pro hledání předností doporučuji obdivovat vítěze a ty
nejlepší, pro hledání nedostatků pak rozebírat psy s horším hodnocením. Dívejte
se nejen na české jedince, ale učte se i v zahraničí, přestože tam mohou
mít poněkud odlišný typ v rámci plemene.
Výstavní
dispozice každého jedince tvoří nejen jeho exteriér, ale také jeho momentální
kondice fyzická i psychická. Měli byste vědět, jakého pohybového rozsahu je
váš pes schopen, zda mu svědčí rychlejší či pomalejší tempo, měli byste
vypozorovat, jaká rychlost pohybu mu nejvíce „sluší“. Fyzická kondice se
v průběhu roku liší a má na předvedení jedince nezanedbatelný vliv. Jiný je pes
po prázdninách, kdy dva měsíce řádil na zahradě a denně naběhal spoustu
kilometrů, jinak vypadá uprostřed zimy, kterou prolenošil zachumlaný v teplé
dece či posteli, obložený vánočními laskominami. V neposlední řadě je vaším
spojencem či nepřítelem celková pohoda psa. Psík unavený, nevyspalý, vyčerpaný
blinkáním po cestě nebo rozlámaný po tisícikilometrové jízdě autobusem bez
možnosti dostatečné předvýstavní relaxace bude zcela jistě reagovat jinak, než
jeho dobře odpočinutý kolega, který noc prolenošil roztažený na posteli, ráno se
vesele proběhl v parku, před výstavou se dostatečně vyvenčil a pohrál si s dobře
naladěným a též neunaveným majitelem. Asi už nemusím dodávat, kdo bude mít ve
výstavním kruhu navrch, že?
Pro
začínající vystavovatele v kostce zopakuji základní pravidla pro předvádění
psa ve výstavním kruhu:
·
pohyb v
kruhu probíhá v protisměru hodinových ručiček, takzvaně na levou ruku
·
výstavní
vodítko se drží v levé ruce, pes se pohybuje po levé straně těla majitele, tedy
uvnitř kruhu
·
posouzení
psa v kruhu se skládá z posouzení psa v pohybu, posouzení ve výstavním postoji a
z detailní prohlídky (hlava, chrup, oči,
tělo, končetiny, varlata ...)
·
základním
stylem výstavního pohybu psa je klus (výjimky viz standard daného plemene!)
Jaké
máte možnosti předvedení psa v pohybu?
1)
vedení "S kontrolou" - psa vedeme šikmo vlevo od sebe o krok až dva
vpředu na délku výstavního vodítka. Lehce napjaté vodítko se drží v téměř
upažené levé ruce při mírně pokrčeném loktu, který poskytuje prostor pro
ovlivňování pohybu psa. (Výjimky, například pro německé ovčáky, v tomto seriálu
nebudu popisovat).
Výhody:
majitel může svým pohledem kontrolovat pohyb psa, kterého má mírně šikmo před
sebou, může volit ideální tempo klusu a přizpůsobovat vydatnost kroku svého
svěřence situaci v kruhu.
Určení: pro
psy s vyrovnanou sebevědomější povahou, kteří se nebojí pohybovat se v cizím
prostředí před svým pánem nebo jsou lehce ovladatelní.
2)
vedení "Standardní" - vedeme psa vlevo vedle sebe na vzdálenost alespoň
30 cm od levé nohy, přičemž vodítko držíme v mírně upažené a lehce pokrčené levé
ruce (styl chůze ve smyslu přesného povelu "K noze", kdy pes jde téměř u nohy
pána se na výstavy nehodí, protože těsným kontaktem pána se psem je porušena
přirozenost pohybového projevu psa). Jde o nejčastěji používaný způsob, protože
vedení psa se zdá jednoduché, k přípravě psa na výstavu stačí návyk na výstavní
vodítko a běžná ovladatelnost.
Výhody:
možnost ovlivnění výkonu psa odměnou či hračkou v pravé ruce majitele, relativně
snadný nácvik vedoucí alespoň k průměrnému výsledku.
Určení: až na výjimky se hodí pro většinu psů, přednost mu dávají majitelé s
nedostatkem času na předvýstavní přípravu psa. K dokonalému předvedení psa tímto
stylem musí mít majitel zažité přesné tempo pohybu se psem, protože nemá možnost
kontrolovat celkový projev svého svěřence zrakem.
3)
vedení "Zpětné" - psa vedeme vlevo šikmo za sebou na téměř prověšeném
nebo lehce napjatém vodítku. Vodítko bývá o něco delší než obvykle a je drženo
poníž buď v levé ruce nebo v pravé s tím, že vede zprava před tělem majitele na
levou stranu, kde kluše pes. Jde o způsob hojně používaný zahraničními
vystavovateli. (Ani zde neřeším výjimky pro krátká vodítka některých plemen
atd.)
Výhody: na
pohled velice efektní způsob, dává psovi možnost přirozeného, elegantního pohybu
a pěkného nesení hlavy. Protože pes sleduje svého pána, hlavu zvedá nenásilně.
Pro majitele je způsob náročnější. Pokud chce průběžně sledovat a ovlivňovat
výkon svého psa, musí se pohybovat s trupem natočeným vlevo a hlavou otočenou ke
psu. Psovi lze dobře ukazovat odměnu, jako podnět za kterým poběží.
Určení: způsob
je vhodný zejména pro psy, kteří rádi následují svého pána a také pro ty, kteří
nesnášejí přímé ovlivňování pohybu vodítkem.
U
jednotlivých způsobů jsou možné různé modifikace, vystavovatelé si sami určují
nejlépe vyhovující délku výstavního vodítka, styl jeho držení v ruce, typ své
vlastní chůze vedle psa, vymýšlejí nejrůznější podněty pro upoutání pozornosti
psíka. Se svým psem se můžete domluvit na libovolném způsobu a ten nacvičit.
Chce to jen trpělivost, důslednost, vlídný přístup a především vymyslet jak na
to. Mimochodem, možná vás to překvapí, ale u vystavování psa je opravdu potřeba
myslet! Dovolená u moře je odpočinek, kvalitní vystavování psa nikoliv. Já
osobně se bavím na výstavách právě tím, že mi dávají možnost soustředit se úplně
na něco jiného, něž je běžná práce, starosti či únava. Ve výstavním kruhu jsem
jen se svým psem a plně se věnuji jeho předvádění a dění v kruhu. Obvykle se mi
stává, že nevím, kdo se mnou byl v kruhu nebo co se dělo o dva metra dál od nás.
Natolik jsem soustředěná na vystavování psa, na kontakt s ním a na pokyny
rozhodčího. Věřte mi, že kdo jednou propadne kouzlu toho způsobu „odpočinku“,
stane se to pro něj stejnou drogou, jako závody pro vrcholového sportovce. Proto
se nás na výstavách schází tolik a proto se řada z nás vystavováním psů dobře
baví. Jakou cestu si vyberete vy?
K výstavnímu pohybu psa
ještě pár poznámek.
První z nich je zmínka
o stylu a rychlosti pohybu. Skutečnost, že se má pes ve výstavním kruhu
pohybovat pravidelným klusem (plemena s předepsaným jiným stylem nyní
nezmiňuji), jste už jistě vzali za svou. Tedy žádný mimochod, žádný cval. Klus
je pro psa nejpřirozenější formou pohybu. Je také nejúspornější, co do výdeje
energie a nejelegantnější, co do vzhledu psa. Leč pozor. Ani s klusem, má-li
vypadat dokonale, není vše tak jednoduché, jak se zdá. Klus může být krátký,
středního tempa, zrychlený, vydatný, prodloužený či na hranici cvalu. Problém
tkví v tom, že každému psu nejvíce vyhovuje jen určitý druh klusu a to v
závislosti na formátu těla a pohybových dispozicích toho kterého jedince.
Trénovaný pes s dobrou svalovou hmotou si může dovolit prodloužený a vydatný
klus, protože má pevné, kompaktní tělo i dostatečný pohybový rozsah. Zato se
psem netrénovaným, který má svaly měkoučké a víceméně pro ozdobu, bude mít
majitel spoustu práce, pokud chce dosáhnout solidního výsledku. Tělo
netrénovaného psa působí příliš uvolněně, opticky se prodlužuje nebo naopak
nepřirozeně zkracuje a k údivu majitele vynikají v tělesné stavbě chyby, které
by u vyběhaného psa tolik vidět nebyly. Při nacvičeném postoji lze u psa s
úspěchem zmírnit většinu běžných nedostatků, v nesprávném tempu pohybu se
bohužel většina z nich projeví.
Cílem
snažení dobrého vystavovatele je předvést rozhodčímu psa v ideální psychické i
fyzické kondici, s pěknou pohybovou kulturou a maximálně estetickým
celkovým projevem. Proto je potřebné znát všechny klady i zápory vlastního psa
a umět s nimi tvůrčím způsobem pracovat v jeho prospěch. Kvalitního rozhodčího
nijak neoklamete, ale budete mít jistotu, že jste lepší než ti, kteří se psem
zacházet neumějí, dostane se vám uznání za vynikající předvádění psa a zaručeně
sklidíte obdiv přihlížejících diváků, což je myslím příjemné.
Druhá
poznámka se týká pohybu vystavovatele při předvádění psa. Je zajímavé,
kolik majitelů dokáže zkreslit pohyb psa vlastním nesprávným tempem a stylem
kroku. Nejdůležitější je, aby vystavovatel svým pohybem psa nerušil, naopak, aby
mu pomáhal. Ne nadarmo se říká, že ve výstavním kruhu se dobře sehraná dvojice
pozná podle počtu společně nachozených kilometrů. Tajemství úspěchu tkví v umění
navzájem si vyhovět, přizpůsobit se a maximálně zdokonalit souhru dvojice do
plynulého pohybu. Namítnete, že na výstavě se hodnotí pes a ne pán. Ano, máte
pravdu. Pes je zde středem pozornosti a hlavním aktérem, ale jeho pán je tu
proto, aby mu k úspěchu pomohl, aby ho vedl, podporoval a povzbuzoval. A
dovedu-li tuto úvahu až dokonce, pes je tedy na výstavě kvůli vám a vy kvůli
němu. Rovnice tudíž souhlasí, vy můžete svého psíka podrbat na hlavě a s klidem
odjet vyhrát další výstavu.
Výstavní postoj majitele a psa
Výstavní
postoj psa je nedílnou součástí vystavování. Na našich výstavách tvoří posouzení
postoje zhruba polovinu konečného hodnocení psa. Ovšem mnohde v zahraničí je
kladen podstatně větší důraz právě na dokonalý postoj. Někdy vystavovatel se
psem neabsolvuje ani celý kruh v pohybu a ihned následuje vystavování, kterému
říkáme „statické“. To je mimo jiné důvod, proč před námi zahraniční
vystavovatelé v kvalitě postoje psů často vedou. Musejí ho totiž používat
častěji než našinec. Tudíž je na čase, začít se mu věnovat.
Výstavní postoj pro shibu budete potřebovat hned
dvakrát. Jednak na stole při detailním posouzení a jednak na zemi po zbytek
času.
Není myslím sporu v tom, že
ve výstavním kruhu by měl pes stát "výstavně" (o výjimkách si povíme
v samostatné kapitole věnované výstavní taktice). Jak už je naším dobrým zvykem,
můžete si způsob statického vystavování vybrat sami. Osobně mám za to, že shiby
jsou plemena, u kterých je dobré podtrhnout jejich přirozenost a individualitu,
pokud je to možné. To ovšem neznamená, že vše necháte na psovi samotném, ať si
stojí jak umí. Takové výsledky nebývají nejlepší, protože, i když se psík
většinou sám postaví bezvadně, na výstavě se jako naschvál stane, že vlivem
jiných zájmů a podnětů bude mít nožky moc u sebe, moc od sebe, téměř křížem, že
se nahrbí nebo natáhne jako špagetka, jednoduše změní se k nepoznání. A
nemáte-li ihned možnost účinně ho opravit, jste v koncích. Já osobně jsem ve
střehu 99% času a pokaždé se snažím přemýšlet o krok dopředu a předvídat, co
nečekaného se může přihodit. V každém případě je šikovné naučit psíka speciální
povel pro bezchybný výstavní postoj (Stůj, Zůstaň, Pěkný ...). Tím máte
zajištěnu vzájemnou domluvu pro výstavní pozici psa. Jestliže víte, že se na
psíka nemůžete zaručeně spolehnout, rozhodně mu pomozte! Jak? Čtěte dál.
Základní
druhy jsou: postoj Volný, postoj Volný s kontrolou a postoj S oporou. Probereme
je postupně.
1) postoj "Free" - Volný
a) na
zemi - pes stojí klidně, soustředěn na předvádějícího, vodítko je volně
prověšené nebo napnuté a vede psovi obvykle pod přední částí krku, některé shiby
to ale nesnesou, škrtí je to, pořád se otřepávají, proto umísťujeme vodítko ve
středu krku u malých plemen může být vedeno i bokem, blíže k majiteli
- majitel stojí čelem ke psu buď mírně šikmo před ním nebo rovně proti němu, aby
na něj pes viděl. Vzdálenost od psa je individuální, průměrně však půl až tři
čtvrtě metru, což závisí na požadovaném sklonu hlavy psa.
Přední končetiny by měly směřovat kolmo k podkladu, zadní stát v ideálním úhlu,
hlezna kolmo k podlaze, krk zdvižený, hřbetní linie rovná, hlava směřuje
vpřed mírně nahoru, oči jsou v kontaktu s majitelem, ocásek držen nahoru.
b) na
stole - pes v situaci viz výše, vodítko můžete držet za hlavou
- majitel stojí vedle stolu před psem a poutá jeho pozornost na sebe. Může stát
i na rohu stolu dále od rozhodčího. V průběhu detailního posouzení psa se může
majitel pohybovat kolem stolu tak, aby byl jednak psu vždy oporou, aby
nepřekážel rozhodčímu a v neposlední řadě, aby dělal psovi vždy vhodné pozadí
díky svému oblečení.
Pro
tento postoj je nutné, aby byl pes zvyklý vás stále sledovat, byl dobře
ovladatelný a klidný. Ve volném postoji se obyčejně používají dva stupně
aktivního napětí psa. Jeden volnější, aplikovaný v době, kdy rozhodčí
hodnotí jiného psa nebo se vašemu psíkovi zcela nevěnuje, tudíž můžete se svým
psem klidně promlouvat a nemusíte trvat na stoprocentním držení hlavy, ocásku
ani na dokonalém vypětí těla. Druhý - maximální, který je určen pro
dobu hodnocení právě vašeho psa a pro veledůležitý okamžik rozhodování
rozhodčího mezi dvěma psy. To je chvíle, kdy psíkovu pozornost musíte zcela
soustředit na sebe, např. pomocí aportku nebo pamlsku, pes maximálně zaktivizuje
své svalstvo a celý se "vyšponuje". Stane se tak díky dvěma vlivům, které na něj
působí zároveň. Je to povel pro postoj (např. Zůstaň) a váš aktivující hlas nebo
podnět. Psíkovu pozornost můžete upoutávat čímkoliv, co se vám osvědčí: hlasem,
gestem, hračkou, lákavou odměnou. (Netvrdím ovšem, že například vuřt s hořčicí
na tácku a upatlaná panička před psí tlamičkou je v kruhu to pravé!)
Jde o
způsob sice náročný, leč na pohled velice působivý. Hodí se pro páry s dobrým
vzájemným vztahem, pro šikovné majitele, kteří jsou schopni naučit svého psa
cokoliv a je vhodný pro psíky lehce ovladatelné s pevnou nervovou soustavou.
2) postoj "Volný s
kontrolou"
Zde
platí výše uvedený text s tím rozdílem, že vzhled psíka můžete průběžně
ovlivňovat pomocí výstavního vodítka, jehož středně utaženou smyčku dáte
těsně za psíkovu hlavičku za uši . Vodítko vede psovi středem za hlavou. Jemným
tahem, cuknutím či naopak povolením vodítka dáváte psíkovi najevo jak vysoko má
mít hlavu, zda si má popostoupit o krůček vpřed, natáhnout se v hrudníku nebo
více vytáhnout vzhůru. Majitel stojí obvykle mírně šikmo před psem a upoutává
jeho pozornost pravou rukou nebo na sebe. Nikdy však nestojí přímo před psem,
protože by ho vodítkem vedeným za ušima nad hlavou rušil. Může se postavit
dokonce vedle psíka, pokud ten je schopen sám se soustředit na nějaký podnět z
okolí. Na psa může zavolat nebo mu nenápadně ukázat aportek i někdo
známý, stojící mimo kruh, ale všeho velmi s mírou prosím! Vyřvávání za kruhem a
nejrůznější formy prostocviků ála "semafor" hraničící s tancem svatého Víta
nejsou, jak jistě sami uznáte, tím pravým makovým! Nejen, že je takové
povzbuzování zakázáno výstavním řádem, ale především ruší další vystavovatele a
jejich psy.
Volný
postoj s kontrolou je způsob u nás běžný, vhodný pro většinu psů. Drobné nuance
a dokonalé dorozumívání se se psem pomocí jemných náznaků vodítkem, však zvládne
jen málokterý majitel. Vyžaduje to totiž značnou praxi a důsledně budovaný vztah
majitele se psem. Na výstavách uvidíte snahu, která bohužel často končí u trhání
vodítkem, cloumání psem a u zmatečných povelů, jež nikam nevedou. Pes je
zmatený, majitel naštvaný a malá tragédie se koná v přímém přenosu. V daném
případě by mělo být vodítko cosi jako kontrolní spojení vysílačkou nebo jako
jemná nitka, po které se přenášejí vzájemná přání a povely. Také kapitola o
práci s vodítkem vás nemine!
3) postoj "S oporou"
Pro psa
je postoj na zemi i na stole stejný: přední nožičky kolmo k podkladu, zadní v
ideálním úhlu, zdvižený krk, rovná hřbetní linie, hlava směřuje vpřed mírně
nahoru, ocásek dle standardu plemene nebo dle dispozic psa.
Majitel:
a) na zemi - vedle psa přiklekne, přidřepne nebo se opírá o jedno koleno,
jak je libo a fyzicky možno. Lehce přidržuje pravou rukou vodítko nad
hlavou a levou rukou fixuje ocásek nahoru tak, aby co nejvíce vyniklo pěkné
osrstění a aby obrázek psa byl pokud možno dokonalý.
b) na stole - majitel stojí vedle stolu po pravém boku psa, hlavičku
a ocásek přidržuje stejně jako na zemi. Vždy staví psa proti rozhodčímu tak, aby
na něj posuzovatel ideálně viděl. Doporučuji předem omrknout zvyklost a práci
rozhodčího.
Výhodou
uvedeného způsobu je možnost stálé kontroly psa i jeho průběžného opravování. Je
vhodný pro psy, kteří potřebují mít pro svůj klid pánečka u sebe, pro psy, kteří
citlivě reagují na spoustu rušivých podnětů a při samostatném postoji by byli
roztěkaní a nepozorní, eventuálně pro psíky nejisté a na prvních výstavách mírně
bázlivé. Výhodou je také předvedení atraktivního osrstění ocasu v plné kráse
a dokonalý výraz psa z oblasti hrudi přes elegantní krk až po pěkné držení
hlavy. Podotýkám, že přidržování hlavičky i ocásku musí být jemné a i majitel
musí vedle psíka působit pěkně, aby rozhodčí nezískal dojem, že jste se svou
shibou vyrazili na řeckořímské zápasy.
Než si
povíme o postoji psů na stole a jejich nácviku, vyzkoušejte si se svým pejskem,
který způsob z výše uvedených mu bude vyhovovat. A hlavně, studujte a učte se!
Nahoru
Výstavní postoj
psa
V předchozích odstavcích jsem
si řekli něco o základech postoje majitele a psa při vystavování . Nyní se
budeme věnovat postoji psa na stole a jeho učení, protože stůl je pro mnoho
vystavovatelů, a hlavně pro jejich psy, kamenem úrazu. Vzhledem k tomu, že shiba
patří mezi malá plemena, vyhnete se předvedení na stole jen velmi výjimečně.
Jak na to?
Všeobecně je dobré učit psa nejdříve výstavní postoj na stole a teprve později
přejít na zem. Postup může být následující. Štěně začnete zvykat na stůl v
domácím prostředí, kde můžete zpočátku vyloučit i takové rušivé jevy, jako je
přecházení jiných členů rodiny kolem stolu a pod. Naopak, jakmile štěně pochopí,
co od něj chcete, přizvěte vždy někoho z rodiny jako "rozhodčího". Později, když
bude mít štěně na stole jistotu, bez problémů snese jakoukoliv úpravu nožiček i
hlavičky a bude zůstávat v klidu v určené poloze, můžete přejít na zem. Nejprve
opět doma, kde štěně nic neruší. Cvičně můžete přidat i návyk na výstavní
vodítko. Teprve po solidním zvládnutí postoje doma se vydejte do terénu. Zprvu
opět do klidnějšího, později do rušnějšího s následným ztěžováním situace
různými podněty. Až budete mít dojem, že váš pes vydrží stát v klidu na náměstí
v době odpolední „provozní“ špičky, směle vyjeďte na mezinárodní výstavy. Z
uvedeného vyplývá zásada: Postupujte vždy od jednoduššího ke složitějšímu.
Pochopitelně mezi nejčastější otázky majitelů patří: "Kdy máme začít
s pejskem pracovat na stole?"
Já sama,
jako chovatelka, učím štěňátka pobytu na stole opravdu odmalička. Stříhají se tu
drápky, čistí ouška, češe se a hlavně odměňuje a vydatně chválí. První pokusy o
postoje děláme už ve čtyřech týdnech, když prckové jakž takž stojí a udržují
balanc. A to máte vidět, jak se o týden později derou na stůl i ostatní, kteří
zrovna nejsou nahoře, aby na ně nějaká mňamka zbyla. Noví majitelé, pokud si to
nepokazí, mají základy této výchovy hotové. Stačí v nich jen pokračovat. Shrnuto
z hlediska chovatele, s hrou a péčí na stole se dá začít kdykoliv a čím dříve,
tím lépe. Pro štěně je ideální, považuje-li pobyt na stole za běžnou součást
svého života. Pak ho hned tak něco nepřekvapí.
Jinak
jsem za jedno s anglickými chovateli, kteří pro zahájení výuky u nového majitele
propagují období kolem 10 týdnů věku štěněte. Proč? V sedmi až osmi týdnech si
štěně přinesete domů. Zhruba dva týdny mu potrvá adaptace na nové prostředí,
zvykání na jméno, rozlišení povelů Fuj a Hodný, návyk na jeho běžný denní režim
a podobně. Pak už nastane moment, kdy se prvně pokusíte štěně opravdu „výstavně“
postavit na stůl a zaujmout ho tak, aby chvilinku vydrželo stát v klidu. Nic
víc, nic méně. Samozřejmě veliká pochvala, odměna. O takovou chvilku se pokuste
asi 3x s pauzami, kdy psíkovi třeba učešete srst. Pak ho pochvalte, sundejte
a pohrajte si. Postupně začněte štěně zvykat na povel pro postoj tím, že jej
budete v nabádavém tónu vyslovovat. Jestliže psík pochopí tuto jednoduchou
vazbu, můžete v učení přidat. Snažte se, aby učení psíka bavilo a aby stále něco
očekával (hračku, odměnu, zábavu). Tím bude na stole pěkně ve střehu a pojme
tohle účinkování jako prima zábavu. Na druhou stranu se zahájením výchovy
budoucího výstavního psíka moc nečekejte. V půl roce už budete mít plné ruce
práce s juniorem, který má svůj rozum, leze na něj psí puberta a vaše nápady se
stavěním za stole nemusí považovat za šťastné. Asi i tady platí: "Ohýbaj ma
mamko, dokud som ja Janko".
Chcete-li aby váš pes dobře vypadal, musíte znát základní pravidla výstavního
postoje.
Při pohledu zepředu i zezadu by měly být
přední i zadní nohy psa v zákrytu. Všechny čtyři tvoří při pohledu shora
obdélník. Pokud psovi upravujete postoj končetin, těla a hlavičky, postupujte
vždy v pořadí:
1)
přední končetiny
- obě vždy rovnoběžné, postavené kolmo
k podkladu. Můžete je srovnat buď najednou pozvednutím psa zepředu pod
hrudníčkem (to zejména v situaci, kdy pes stojí vysloveně špatně) nebo můžete
nožky poopravit jednu po druhé jejich mírným posunutím do žádoucího postavení.
Nevhodné je posunutí končetin příliš vpřed před tělo nebo příliš dovnitř pod
tělo. Obě možnosti nedovolují správně postavit vše ostatní!
2)
zadní končetiny
mohou stát dvěma způsoby:
a) obě z
pohledu rozhodčího v zákrytu
b) z
pohledu rozhodčího je bližší noha posunuta asi o dvě až tři tlapky vzad v
závislosti na úhlení končetin psa a formátu těla. Majitel tedy posune od sebe
vzdálenější nohu psa o kousek vzad.
Pro
úplnost uvádím ještě postoje pro shiby nevhodné:
a)
zpětstojný postoj - obě zadní nohy posunuty více pod tělo (užívá se u některých
plemen chrtů)
b)
prodloužený postoj - jedna nebo obě nohy posunuty hodně vzad za tělo (americký
kokršpaněl, německý ovčák.)
3)
hlavička a úhel držení krku
- krk je držen ladně povýš, hlava v mírném
nadhledu směřuje vpřed
4)
ocásek – musí
být stočen nahoru na hřbet
Abyste mohli správně upravit zadní
končetiny, musíte mít nejprve bezchybně postavené přední, které slouží jako
stabilní základna. No a chtít nejdříve vylepšovat držení hlavy a ocásku, když má
psík nožky jako les po vichřici, to snad nikoho nenapadne. Také je nasnadě, že
štěně do šesti měsíců nebudete trápit zcela dokonalým postojem. Jednak jde pouze
o osvojení později potřebných návyků a jednak štěně roste až do zhruba 15
měsíců, čímž se dispozice pro druh postoje a hlavně pro styl klusu při pohybu
mění.
Poznámka z praxe.
K tomu, abyste uměli
dobře stavět svého psa, musíte mít jeho individuální tělesný rámec dokonale
v paměti. Z hlediska výše vysvětleného nácviku to není nic těžkého. Ideální je,
jestliže váš pes ovládá dobře například povel „Zůstaň“ a vy si od něj můžete
volně odstoupit a podívat se na něj jakoby z pohledu rozhodčího, abyste se
ujistili o správnosti svého počínání. Ve výstavním kruhu tuto možnost ale mít
nebudete a je tudíž nutné abyste i ze svého bočního pohledu na psa odhadli, zda
stojí dobře či ne a proč. Výborným pomocníkem pro nácvik je i velké zrcadlo,
v němž můžete ihned sledovat výsledky svého snažení. V neposlední řadě můžete
využít videokameru či fotoaparát. Oba přístroje vám umožní kriticky zhodnotit,
co se vám ještě nedaří a v klidu si nastudovat, kde se ještě zlepšit.
Pohledem
do výstavního kruhu rychle zjistíte, kdo z vystavovatelů je začátečník a kdo je
zkušeným harcovníkem. Začátečníkovi se totiž často stane, i když se velice snaží
o pěkný postoj svého psa, upraví mu nohy, držení krku i hlavy, že v zápalu boje
později přehlédne jak si jeho pes třeba zadní nohou přešlápl o kus jinam, čímž
postoj okamžitě ztrácí svou vyváženost. Je tedy nezbytné psa sledovat celou dobu
a průběžně kontrolovat postoj končetin. Budete-li rukou postupně upravovat
postoj končetin psa, velmi záleží na tom, kde a jak ho za nohu uchopíte. Vřele
doporučuji posunovat nožky psíků kousínek nad zemí a to jemným uchopením těsně
nad tlapkou. Jakmile psa chytíte za stehno, lopatku nebo za koleno můžete příliš
radikálním zásahem zmařit celou svou dosavadní práci. Zlozvykem, který často
vídám ve výstavním kruhu, je úprava postoje psa vytažením za břicho nebo za
zadek. Majitel vidí, že by se psem měl něco udělat, neví co a tak ho bafne pod
břichem a vytáhne vzhůru. Výsledek se nabízí sám. Pes bolestivě stáhne bříško,
vyhrbí hřbet, podjedou mu nohy a konečný postoj připomíná spíš pokroucený
samorost než výstavního jedince. Ani náhlé zvednutí psa za zadeček, obvykle
pomocí chycení v prostotu mezi zadními končetinami, není vhodným způsobem, pokud
to majitel neumí. Většinou se podaří psa dostat do pozice, kdy vypadá přestavěný
(zadeček má výše než přední část těla). No vždyť kterému moudrému psíkovi by se
chtělo nechat se pořád vytahovat nahoru. Raději to udělá preventivně sám, že?
Proto zdůrazňuji, že upravení výstavního postoje se podobá spíše jemné
práci hodináře, kde záleží na každém milimetru, než práci stěhováka nábytku.
Shrnuto a podtrženo:
nemělo by se vám stát,
chcete-li se dopracovat výstavních úspěchů, aby váš psík zůstal v kruhu stát jen
tak a vy jste si ho dále téměř nevšímali. Dobrý vystavovatel vždy, jakmile je to
třeba, srovná nebo minimálně překontroluje postoj psa a dále se věnuje jeho
celkovému vzhledu. (Popsaným způsobem nelze připravovat psy nadměrně bázlivé.
Pro ně je potřebný naprosto individuální přístup.)
Nahoru
Zoubky, zoubečky a jak na ně
Jako lidé to máme snadné.
Fotograf zavelí: "Řekněte sýr", my vyceníme chrup, blesk a hotovo. Ale zkuste
chtít totéž po psovi. Ne snad, že by se to nedokázal naučit, vždyť se s ním
stačí jen správně domluvit, ale většinou mu budete muset pomoci, aby předvedl
svůj chrup v plné kráse.![](obrazky/jedeme_na_vystavu/gen[1].jpg)
Na
výstavách se prohlídka chrupu někdy stává více trojbojem než jednoduchým úkonem.
Proč? Do kruhu přicházejí majitelé jednak s nepřipravenými psy a jednak se psy,
pro které je prohlídka nepříjemná díky předchozímu nešetrnému zacházení ze
strany majitele či jinému nemilému zážitku. Patrně se shodneme, že prohlídka
chrupu je naprosto nezbytnou součástí výchovy psa. Potřebujete ji nejen na
výstavách, svodu dorostu a bonitaci, ale také na veterinárním středisku, při
domácí prohlídce zubů, při jejich běžném čištění, odstraňování zubního kamene
atd. Hlavním problémem bývá neznalost majitele o tom, jak má vlastně prohlídka
chrupu vypadat. Mnozí se domnívají, že co největší otevření tlamičky psa dokořán
je to pravé. To je ovšem zásadní omyl.
Jak psíka
šetrně naučit snášet kontrolu chrupu?
Předem
několik upozornění:
·
nácvik
není záležitost jedné hodiny, ale při středně intenzivní přípravě zhruba týdne
·
jako dobří
majitelé psa s výstavní perspektivou byste měli znát všechny druhy skusů, počet
a složení zubů mléčného i trvalého chrupu a hlavně skus předepsaný standardem
vašeho plemene
·
po celou
dobu nácviku nezapomínejte na pejska mluvit uklidňující intonací hlasu, hodně
chvalte a odměňujte, buďte klidní a trpěliví
·
nikdy
nevyvracejte psíkovi při nácviku hlavu do nepřirozeného směru (zkuste si totéž
sami na sobě, ať víte jaké to je)
·
nesnažte
se mu silou rozvrátit sanici při prohlídce stoliček a necpěte mu do tlamičky
ruce
·
nesnažte
se dát psovi do tlamy svojí vlastní hlavu, rozhodčí má vidět zuby psa a ne váš
zátylek
·
nechytejte
psa při prohlídce silou pod krkem, začne se dusit a přirozeně se brání
·
neotvírejte psovi tlamu tahem za
pysky do stran nebo budete mít po čase místo psa sysla s vaky na obilí
Nácvik
Pejska si posaďte v klidu na
stůl, zpočátku nejlépe zády k sobě, aby měl za sebou oporu z vaší hrudi a nemohl
spadnout či nečekaně skočit dolů. Tak mu pro začátek zúžíte únikové cesty.
Pravou rukou ho pohlaďte zepředu po plecích a tutéž ruku veďte plynule vzhůru
pod spodní čelist. Levou rukou, kterou klidně přiblížíte ze shora psovi na mordu
(dlaň směřuje k očím psa), jemně uchopte pysky mezi palcem a ukazováčkem po
každé straně nosu. Psa pochvalte, uvolněte ruce a odměňte. V první fázi jde o
to, aby si pes zvykl na pohyb vašich rukou kolem očí a pod tlamičkou. Příští den
můžete pejska při stejném nácviku palcem a ukazováčkem levé ruky vícekrát jemně
pohladit svrchu po pysku. Další den využijte tento pohyb k mírnému odhrnutí
vrchního pysku psa směrem vzhůru. Nezapomeňte na pochvalu a opakování. V dalším
zdokonalení již palcem i ukazováčkem levé ruky povytáhněte pysk v přední partii
směrem k čenichu. Pravou rukou zezdola přidržte čelist zavřenou, přičemž palcem
a ukazovákem této ruky jemně stáhněte přední pysk dolní čelisti směrem dolů.
Uvědomte si, že v této fázi působíte na mordu psa dvěma směry. Oběma rukama
jemně přidržujete čelisti proti sobě zavřené tak, aby bylo dobře vidět skus psa,
a palci a ukazováčky zároveň odhalujete zuby. Při šetrném postupu nebude tato
fáze prohlídky činit psovi žádné problémy a vy byste měli snadno prohlédnout
skus svého psa . Cílem snažení je, aby psu byly pohodlně vidět všechny řezáky
nahoře i dole, čili vzájemné postavení řezáků. Jakmile se stane tento postup pro
psa běžný, nácvik rozšiřte. (Leváci si ruce přirozeně obrátí!)
Po
prohlídce chrupu ze stran skusu nechte obě ruce ve stejné poloze, jen je malinko
natočte vpravo tak, abyste oběma palci najednou mohli od sebe odhrnout pysky na
pravé straně zavřené tlamy psa. Z tohoto pohledu se kontrolují zejména špičáky a
zuby P1 až P4.
Pro ukázání stejných zubů na straně levé
máte dvě možnosti. Buď nezměníte polohu rukou a pysky na levé straně odhrnete
zbylými prsty (ukazováčky až prsteníčky), palce zůstávají beze změny vpravo.
Nebo můžete otočit ruce o 180 stupňů tak, že prsty levé ruky povedou jakoby
zprava dolů pod krk psa a prsty pravé ruky vzhůru k pravému oku. Oba palce,
směřující k uchu psa, se ocitnou vedle sebe a vy jimi pohodlně a pro psíka
šetrně oddálíte pysky. Doporučuji postupovat pomalu, klidně a trpělivě. Pokud
prohlídku zvládnete až sem, máte 80% úspěchu zajištěno.
Pro
úplnost popisu prohlídky zubů zbývá pro psa nejméně příjemná fáze, kterou však u
našich plemen provádí jen minimum rozhodčích. Překvapit byste se ale nechat
neměli a v zahraničí člověk nikdy neví! Co vás čeká? Potřebujete otevřít
tlamičku psa tak, aby bylo možné prohlédnout počet všech zubů včetně
nejposlednějších dole - M3. Vycházejte
přitom ze základního postavení rukou pod tlamičkou a nad ní, přičemž tentokrát
využijte palce pro pootevření mordy psa. Palce vsuňte zpočátku jen maličko mezi
čelisti. Psík povolí sevření a následuje ihned pochvala. Postupně se
propracovávejte k většímu a dlouhodobějšímu otevření tlamičky. Jakmile to bude
možné (až psík dostatečně pootevře tlamu) změňte "palcovou" metodu a čelisti
přidržte od sebe pomocí obou palců a ukazováčků opřených za špičáky nahoře i
dole. Při systematickém postupu brzy dosáhnete dobrých výsledků.
Jak prohlídka probíhá na výstavě ?
Tak, jak jste se právě naučili.
Nejprve se odhrne vpředu horní a dolní pysk při skousnutých zubech, přičemž se
ukazuje skus řezáků a jejich počet. Pak se opět při stisknutých čelistech
odhrnují horní a dolní pysky na stranách mordy tak, aby byly vidět všechny
premoláry, popř. moláry. V poslední fázi prohlídky, pokud jí rozhodčí vůbec
požaduje, se posuzují zadní stoličky dole (M3), celková konfigurace a kvalita
zubů. vše při otevřené mordě. Jako majitelé byste měli prohlídku chrupu
zvládnout tak, aby se rozhodčí mohl soustředit pouze na posuzování zubů. Jistě víte, že na mnoha výstavách se rozhodčí
dívají pouze na skus řezáků. To je sice hezké, leč spoléhat na to vždy nelze a
vy, jako dokonalí vystavovatelé, musíte být bezvadně připraveni na celou
prohlídku bez výjimky.
Můžete se setkat se dvěma
přístupy rozhodčích. První skupina, největší, kontroluje skus sama při
předvedení psa na stole a psík musí tuto manipulaci bez problémů snést. Druhá
skupina vám pokyne, abyste skus ukázali sami. Není chybou, pokud mladého a
nezkušeného psíka před prohlídkou skus posadíte a prohlídku ve stoje ho naučíte
postupně. Důležité je, aby bylo psovi jasné, že jde o věc naprosto běžnou a
nikoliv nepříjemnou. Na prvních výstavách můžete psíka navíc přidržet, aby ve
vás měl při prvních zkušenostech oporu.
Pokud se stane, že se psík
přece jen nečekaně lekne, zazmatkuje a začne vyvádět nepředloženosti, hlavně
zachovejte klid vy. Použijte jakýkoli povel, který mu připomene to, co dobře
zná, aby se uklidnil a vrátil do naučeného stereotypu. Máte-li s kontrolou zubů stále problémy, začněte
s nácvikem šetrně a trpělivě pěkně od začátku. Buďte důslední. Jestliže vám psík
dá najevo, že na tlamičku mu sahat nemáte, nedejte se odradit. Musíte mírně, ale
přece prosadit svou. Využijte každé chvilky a ukažte chrup svého psa všem
příbuzným a známým. Trénujte na různých místech v různých prostředích. Pokaždé
psa odměňte a hodně chvalte.
Příjemné pokoukání na psí
zoubky.
Nahoru
Tentokrát posouzení těla a
technické maličkosti
Probrali jsme si základní pravidla vystavování, výstavní pohyb, výstavní postoj,
prohlídku chrupu a zbývá nám zmínit se stručně o kontrole varlat u psů,
prohlídce těla a některých "technických" drobnostech.
Je
to chlap?
Přiznávám, že shibám psům není příjemná kontrola varlat. Proto, nejste-li si jisti, jak váš
psík při kontrole pohmatem zareaguje, přidržte mu pravou rukou jemně hlavičku u
sebe nebo vodítko za krkem a levou ruku podložte pod břichem před zadními
končetinami. Rozhodčí bude ke psovi přistupovat zezadu a to shiby rády nemají,
cítí se ohroženy. Zápasy mezi majitelem, psem a rozhodčím o prohlídku v těchto
místech mívají sice u diváků ohromný úspěch, ale na druhé straně nejsou dobrou
vizitkou výchovy psa.
Podrobná prohlídka těla
Poslední
nezmíněnou součástí celkového posouzení psa je detailní prohlídka těla. Ta
probíhá u malých plemen vždy na stole, ovšem tu a tam se jde rozhodčí
ještě při předvedení na zemi přesvědčit o svém předchozím úsudku. Pes se musí
nechat pěkně celý osahat, neboť jen tak rozhodčí dokonale posoudí formu jeho
těla, kvalitu osvalení a celkovou kondici. U jedinců s vyrovnanou povahou
nebývají problémy. Horší je to s psíky bázlivějšími nebo neklidnými. Tušíte-li
někde u svého psa rezervy, vraťte se ke kapitole o posouzení na stole!
Zjistíte-li u svého štěněte náznaky nejistého chování, začněte s jeho zvykáním
na cizí osoby co nejdříve a to hned odmalička. Voďte je ke známým, choďte s ním
často mezi lidi, nechte ho, ovšem po předchozí dohodě, pomalu a jemně hladit,
hodně ho chvalte. Lidem rozdejte laskominy a dobrotky a nechte psa odměňovat,
kdykoliv se za nimi přijde kamarádit. Psík musí poznat, že lidé jsou pro něj
báječnými spoluhráči. U běžně nejistého jedince se smiřte s tím, že každé
kamarádské gesto v projevu jeho chování vůči cizím lidem (i kdyby mělo jít o
vyskakování a podobné mírně nepříznivé projevy) musíte vydatně pochválit,
protože nejprve potřebujete maximálně podpořit jeho důvěru k lidem. Cílem
snažení je, aby se pro psa stal styk s lidmi naprostou samozřejmostí.
Sledujte na výstavách způsoby, jakými rozhodčí jednají se psy a doma aplikujte
totéž. Přesvědčte někoho známého, aby vám s přípravou psa pomohl. Počítejte
dopředu s tím, že nejistý psík potřebuje absolvovat daleko více výstav k tomu,
aby si zvykl na prostředí i průběh akce. Celá doba učení vyžaduje absolutní
trpělivost a stálou podporu z vaší strany.
Vodítko
Samostatnou
kapitolou je výběr výstavního vodítka. Pro zkušeného vystavovatele jde téměř o
obřad. Jaké by mělo výstavní vodítko být?
U
prodejců máte na výběr stovky vodítek podle různých kritérií a s přihlédnutím k
plemeni psa :
·
Tvar: -
plochá, kulatá,
·
Způsob
výroby: - splétaná, šitá, svařovaná
·
Síla: -
tenoučká, tenká, střední nebo silnější
·
Typ: - s
odepínacím výstavním obojkem (obojek kovový nebo dle materiálu vodítka),
jednodílná s okem
· Jištění: -
s jedním kroužkem, se dvěma kroužky (druhý je pojistný, ale často klouže a
povoluje smyčku), s kroužkem a pojistnou trubičkou, s jiným jisticím prvkem
(např. svorkou)
·
Komfort: -
s otočnou částicí, bez otočné částice
·
Materiál:
- kožená, umělá, natahovací - pružící, ohebná, méně ohebná, zcela neohebná,
řetízky
·
Barva: -
jednobarevná, dvoubarevná, vícebarevná, přírodní
·
Délka: -
krátká, delší, střední, dlouhá
Ideální
"základní" výstavní vodítko je ploché, tenké se šířkou až 0,5 cm, jednodílné, s
jedním kroužkem + pojistnou trubičkou a otočnou částicí. Je vyrobené většinou z
měkkého nepružícího umělého materiálu, ale dobře ohebné, barevně ladící ke psu.
Délka vodítka je individuální záležitostí. Závisí na velikosti psa, na výšce
předvádějícího, na délce jeho kroku, na délce rukou a na způsobu předvádění.
Někdy je lepší mít vodítko o něco málo delší, asi o 15-20 cm, které vám umožní v
případě nouze provést potřebné výstavní (rozuměj úhybné či záchranné) manévry,
ale s přebytečným kouskem musíte umět zacházet! Není nic trestuhodnějšího, než
nechat volný kus vodítka bimbat psovi přímo nad hlavou. Delší vodítko se při
statickém předvedení dobře dává za krk, naopak krátké vodítku musí být tak tenké
a tak ohebné, aby se vám bez problémů vešlo srolované do dlaně, což ovšem
vyžaduje praxi a šikovnost.
Proč
vám doporučuji právě výše zmíněné vodítko? Ploché vodítko je psu příjemnější než
kulaté protože lépe přilne ke krku, tolik netlačí a nedře. Je velmi vhodné pro
začínající psy. Sílu vodítka je nutno zvolit podle stavu připravenosti psa na
výstavu. Pro začátečníka postačí zmíněná 0.5 cm šíře (to platí samozřejmě jen
pro majitele malých plemen, na dogu bývá někdy i pěti centimetrový popruh málo),
zato zkušený vystavovatel může dobře připraveného psa vést takřka na vařené
nudli.
Dnešním
trendem u předváděcích vodítek jsou vodítka jednodílná, vyrobená z jednoho kusu
materiálu, obvykle s vloženou otočnou částicí.
Dobré výstavní vodítko má jeden kroužek
(ten se posunuje podle potřeby nastavení velikosti oka za psíkovou hlavou)
a jisticí prvek, nejlépe kovovou trubičku, které sama o sobě nikam neklouže.
Trubička se posune těsně za správně nastavený kroužek a znemožní jeho posunutí,
uvolnění oka a případný úprk psíka k Neumětelům. Na kvalitní vodítko patří také
otočná částice, která zabrání překroucení vodítka v ruce vystavovatele v
případě, že psík tančí, vyskakuje nebo vyvádí jiné podobné radosti.
Materiál vodítka je volen tak, aby umožňoval příjemnou a jasnou komunikaci se
psem. Tento požadavek splňují jen některé umělé materiály, proto je třeba dobře
vybírat a vodítko si vlastnoručně osahat. Vyvarujte se především vodítek, která
pérují. Výsledkem jejich použití je nepříjemné pružení vodítka, zmatený pes
a majitel zoufalý z toho, že ho pes poslouchá opožděně a nepřesvědčivě. Jestliže
jsme si řekli, že potřebujeme při komunikaci se psem používat systém Povel -
podnět - pochvala, pak jistě víte, že jasným podnětem je v našem případě krátké,
jednorázově rychlé cuknutí vodítkem. Pružné vodítko přemění vaše cuknutí na
přiškrcení a výsledek je víc než jasný: pes se bude snažit, namísto uposlechnutí
podnětu, zbavit se nepříjemného přiškrcení a poslechnout pak nemůže, snad ani
kdyby chtěl.
Barva
vodítka je extra kapitolou. Vzhledem k mému pevnému přesvědčení, že
všichni máte krásné psy, které chcete maximálně dobře předvést rozhodčím,
doporučuji barvy ladící k barvě kůže či srsti. U hodně tmavých psů vodítko
černé, u světlých bílé nebo krémové dle míry zbarvení krku, u hnědých samozřejmě
hnědé, u skvrnitých takové, jaká barva převažuje v oblasti krku.
Obojek a oddělené vodítko, byť
v provedení výstavním, užívají zejména začátečníci, kteří většinou obojek psovi
nechávají po celou dobu výstavy a po předvedení vymění jen vodítko za silnější,
aby jim pes "neutekl". Nerada vidím vodítka se širokými obojky, která používají
majitelé, aby psovi neodřeli krk. Široký obojek zbytečně zkreslí psovi krk, v
barvě neodpovídající barvě psa navíc ruší celkový vzhled, a o tom, že si
vychovaný pes krk jednoduše neodře, protože nemá jak, snad není třeba
diskutovat. Naprosto speciální kapitolou jsou kovové výstavní řetízky a vodítka
s karabinkami. Na ně se musí naučit nejen pes ale především majitel, neboť práce
s nimi je technicky zcela jiná, než s jednodílným klasickým "výstavákem".
O
obyčejných, často odřených a ušmudlaných obojcích s vytahanými vodítky, určenými
na běžné venčení píši nerada. Je možné nad nimi občas přivřít oko na Oblastní
výstavě ve třídě dorostu či mladých, nikoli však na výstavě speciální nebo
mezinárodní od třídy mladých výše! S radostí konstatuji, že nepamatuji shibu,
kterou by majitel přivláčel do kruhu na samonavíjecím vodítku - lidově zvaném "buzeráku".
Tento typ vodítka do kruhu vůbec nepatří. Osobně si myslím, že shiby jsou tak
vznešení pejskové, že musejí mít krásné vodítko v každém případě, i kdybyste si
jej na výstavu měli z nouze vypůjčit. Vizitku psovi totiž dělá každý majitel
sám, i když je to vizitka jen ve formě výstavního vodítka.
Šikovné
pomůcky
K technickému
vybavení náležejí samozřejmě hřebeny, kartáče, antistatické spreje,
odměny, aportíky nebo jiné "zajímací" pomůcky. To všechno můžete studovat,
okukovat a kupovat na psích výstavách. Arzenál výbavy si volí každý majitel sám
a jezdí-li na výstavy tak často jako my, přibude mu doma výstavní taška a
taška na psí doklady, které bude víceméně nechávat sbalené a bude jen doplňovat
chybějící součásti. Jedině tak totiž nic nezapomene. Přeji Vám dobrý výběr
nového výstavního vodítka a zábavné balení výstavní výbavy.
Nahoru
Výstavní taktika
A nyní se začneme věnovat
takzvané výstavní taktice, protože doufám, že základy dobrého předvedení vašich
svěřenců už máte v malíčku. Pokud náhodou ne, prosím vás, abyste si případné
nedostatky doplnili. Výstavní taktika totiž předpokládá solidní zvládnutí teorie
i praxe vystavování. Je to vlastně nadstavba nad vším, co jsme až dosud
probrali. Bez znalosti výstavní taktiky se vystavovat dá, ale nelze bez ní
cíleně dosáhnout vynikajících výsledků.
Co všechno je výstavní
taktika?
Výstavní taktika obsahuje spoustu drobností přispívajících k úspěchu, které
dělají vystavování psovi i jeho předvádějícímu příjemnějším. Mnohdy se jedná o
věci dobře známé, leč usazené do jiných souvislostí, jindy jde o zdánlivě
bezvýznamné maličkosti. Všechno dohromady tvoří nerozlučný celek. Výstavní
taktika se obsahově týká všeho, co se děje ve výstavním kruhu od chvíle, kdy do
něj vstoupíte až po okamžik, kdy ho opustíte. Výstavní taktika jsou také rady a
informace, které si mezi sebou někdy sdělují zkušení chovatelé, ovšem mnohdy jen
šeptem a mezi čtyřma očima. Výstavní taktika jsou zkušenosti, které se nesdělují
začátečníkům, aby náhodou nebyli časem chytřejší než sami chovatelé, kteří mají
své zkušenosti těžce získané.
Proč vám tedy výstavní
taktiku otevřeně vyložím? Protože se domnívám, že každý majitel by měl mít co
nejvíce informací ve prospěch svého psa a rivalita mezi lidmi by neměla mít na
hodnocení psů vliv. Nechť mají všichni stejné informace, nechť se všichni
maximálně snaží a nechť díky tomu zvítězí nejlepší pes.
Nahoru
Rady
technického charakteru
Výstavní číslo
U přejímky psů nebo v deskách s materiály psa ve výstavním v kruhu dostanete
obvykle samolepku nebo kartičku s číslem psa, uvedeným v katalogu (dále jen
katalogové číslo). Moudrý majitel si sebou vozí zavírací špendlík, aby kartónek
s číslem pohodlně zavěsil na svůj oděv a nemusel koumat, kam a jak jej připevní.
Zkušený vystavovatel vlastní průhledné pouzdro na špendlíku, kolíčku nebo
se širší gumou, do kterého jakékoliv číslo pohodlně zasune a celé viditelně
umístí na sebe. Pouzdra vyrábějí a prodávají někteří renomovaní výrobci krmení
či potřeb pro psy (např. Pedigree a další) a lze je koupit na některých
výstavách. Není od věci vozit sebou i nůžky, kterými upravíte velikost kartičky
s číslem tak, aby se vám do pouzdra vešla.
Co
znamená umístit katalogové číslo viditelně?
·
na levou
horní část hrudníku
·
na horní
část levého rukávu – nad loket, s číslem nasměrovaným více vpřed. To je sice
poněkud horší pro orientaci diváků, ale vhodné pro práci do kruhu a
fotografování.
·
do úrovně
pasu na kalhoty či sako - nepříliš vhodné, větší psi číslo zastíní a vedoucí
kruhu musí číslo na vystavovateli obtížněji hledat
Někdy
se setkáte s tím, že vám pořadatelé nadělí čísla dvě. V tomto případě je druhé
číslo určené pro samostatné označení psa. Co s tím? Mimo výstavní kruh dejte
klidně číslo psovi na horní část vodítka, aby se mohli kolemjdoucí diváci
orientovat, který že šampión to před nimi stojí. Jakmile půjdete do kruhu, stačí
většinou označení vaše. Hlavně, prosím vás, nedávejte psíkům cedulky s číslem
těsně za hlavu! Kartička s provázkem, bimbající se psovi nad hlavou, dovede
nadělat pěknou paseku. Pes se otáčí, vrtí, drbe, poskakuje a majitel se diví, co
se mu najednou stalo. Pokud bude na výstavě nezbytné označit i psa, číslo
upevněte na horní část vodítka do blízkosti vaší ruky.
Výstavní vodítko
Druhy vodítek jsme probrali minule, dnes malinko přidáme. Barva výstavního
vodítka může být někdy, zdůrazňuji jen někdy!, nápomocna konečnému výsledku. V
zásadě platí: mám-li pěkného psa, použiji co nejméně nápadnou barvu, aby vynikl
především pes; mám-li psíka u kterého potřebuji od čehosi mírně odpoutat
pozornost, použiji vodítko výraznější barvy. Nejde o maskování nedostatků u psa,
ale jen o psychologický faktor, který mimovolně působí na přihlížející i
posuzujícího. Otázkou je, jak uvedený pokus posuzovatel stráví ...
Oděv
předvádějícího
Také vaše oblečení může pomoci cestě k úspěchu. Z hlediska funkčnosti by mělo
být maximálně pohodlné pro vás a co nejméně rušivé pro psa. Pozor, volné vlající
oblečení je možná příjemné pro vás, ale psa při předvádění může rušit tím, že mu
poletuje nad hlavou. Totéž platí o šustivých materiálech nebo o materiálech
vydávajících zvuky, na které pes není zvyklý. Majitel, který ovládá výstavní
taktiku se barevně obléká tak, aby psovi při vystavování v postoji na stole i na
zemi udělal vhodné pozadí, někdy sladí dokonce i barvu výstavního vodítka. K
tmavému psu patří světlé pozadí, ke světlému naopak tmavší. Vždy se snažte, aby
pes vaší barevnou kombinací získal na kráse. Chce to ovšem také trochu
estetického cítění a výtvarného vkusu majitele. Je zbytečné bát se barev, pokud
ladí ke vzhledu psa a typu plemene. Nevhodné jsou křiklavé vzory, v nichž pes
mizí jako v Bermudském trojúhelníku. Neméně důležitým faktorem je společenská
úroveň akce, na které psa předvádíte. Něco jiného je oblastní výstava pořádaná
venku na kynologickém cvičišti za dálnicí a něco jiného prestižní soutěž šampion
šampionů nebo přehlídka speciálně pozvaných vítězů, kde posuzuje pánská část
poroty ve smokingu a dámy ve velké večerní! Doporučuji vám navštívit webové
stránky amerických i jiných profesionálních handlerů. Ti jsou většinou
čítankovou ukázkou správně upravených průvodců výstavního psa včetně vyjádření
prestižnosti akce.
Obuv
Vhodná obuv vystavovatele je stejně důležitá jako kvalita výstavního vodítka.
Boty by měly být pohodlné, leč bezpečné, s neklouzavou podrážkou, neměly by
vrzat a nepříjemně páchnout po eventuálním chemickém ošetření. Podpatek, pokud
na botách nějaký je, by měl být nízký s měkčí podrážkou. Ideální je například
klínek, u dámských bot je doporučován vždy alespoň pásek přes nárt pro bezpečný
pocit při chůzi. V posledních letech se mi na finálové soutěže do výstavních hal
osvědčily boty určené profesionálním tanečníkům s páskem přes nárt. Kvalita
obuvi s neklouzavou koženou podrážkou (nechodí se v ní ven!) a zdravotně
odpruženou kostrou boty je samozřejmě obsažena v ceně, ale odměnou je bezpečnost
každého nášlapu, měkkost boty od prvního okamžiku a jistota, s jakou se lze
pohybovat i v elegantně vyhlížející botce. Na podpatky patří takzvané chrániče,
což jsou průhledné pryžové návleky, díky kterým se nemusíte bát, že svému
psíkovi za pohybu nechtěně ublížíte.
Čeho
se dobrý vystavovatel v rámci oděvu a obutí vyvaruje?
Bot s příliš vysokým podpatkem nebo s klouzavou podrážkou (pokud nevíte, jaký
podklad vás na výstavě čeká, vezměte si sebou raději dvojí obutí - do haly a na
ven), pantoflíčků s volnou patou, lodiček s tvrdým byť nízkým podpatkem, těžkých
bot z hrubé kůže. Z oblečení vystavovatel nepoužije vlající plášť nebo dlouhou
košili, příliš širokou sukni, vlající šaty z lehkého materiálu, příliš úzké
kalhoty ani kraťoučkou minisukni ve které se nelze kloudně ohnout, pletený svetr
s velkými oky, dlouhý ozdobný přívěsek na krk. Zrádné jsou kalhoty s nízkým
pasem v kombinaci s krátkým tričkem, které při vystavení psa na zemi mohou
nevhodně odhalit bederní partii vystavovatele (nebo nedej Bože žertovné spodní
prádlo!). Stejně pozorné musí být vystavovatelky v šatech či kratších sukních
při předvádění psa například na vyvýšeném pódiu. Nestřežený okamžik se může
snadno stát zdrojem zábavy pro široké publikum.
Horké počasí na výstavě
Začne-li se vám
brzy ráno rýsovat vidina vystavování v hale za úmorně horkého počasí bez naděje
na závan čerstvého vzduchu, udělejte rovnou preventivní opatření. Ve výbavě vám
nesmí chybět dostatek vody pro psa a to nejen vody k pití, ale také k ochlazení
pečeného zvířátka. Psa dostatečně vyvenčete již zrána, kdy sluníčko ještě tolik
nepřipaluje. Do auta sebou vezměte vlhký hadřík v sáčku, abyste mohli cestou
psíka osvěžit otřením nosu, tlamičky a ochlazením tlapek. Na výstavě si
vyhledejte strategické místo ve stínu, není-li to možné, použijte k zastínění
deštník, který bezpochyby pokaždé vozíte sebou právě pro tyto účely. Mnozí
vystavovatelé vozí na venkovní vlastní lehké kempinkové stany. Psík musí mít
přístup k vodě. Bude-li mu vedro, je výhodnější projít se s ním po zastíněném
místě venku, než jej chladit vodou pod deštníkem. Ve stínu psa držte až do
poslední chvíle před vystavováním a po předvedení mu opět najděte co
nejchladnější místo.
Sluníčko ve výstavním kruhu
O horku jsem se zmínila, dovedete ho zmírnit. Ale co přímé sluníčko při
předvádění ve výstavním kruhu? Šikovný vystavovatel si opět ví rady. Ihned od
nástupu do kruhu se snaží najít si tak výhodnou pozici, aby mohl udělat psu co
nejvíce stínu svým vlastním tělem, ne-li stát ve stínu i se psem. Díky tomu, že
stín člověka je dostatečně velký aby ochránil malou shibu, není to žádný
problém. Stínit můžete svému psíkovi pochopitelně ve chvíli, kdy rozhodčí
posuzuje jiné psy. Věřím, že nikoho nenapadne postavit se v rámci stínění svého
miláčka rozhodčímu "do obrazu" nebo překážet v pohybu ostatním. V kruhu stále
sledujte vývoj situace a je-li to možné, přestavte svého psa i na jiné, více
stíněné místo. Nikdo se proto na vás zlobit nebude. Ovšem nezapomeňte, že váš
psík má být stále rozhodčímu na očích. Rozumní posuzovatelé jsou v enormních
vedrech ke psům maximálně ohleduplní a organizací své práce vám mnohdy velice
pomohou.
Venčení
Dobře vyvenčit psa až na výstavě bývá někdy problematické. Mohla bych o tom
psát romány. Proto vám doporučuji raději zastavit o něco dřív, než dojedete na
výstaviště a nechat psa vykonat potřebu v běžném prostředí. Na některých
výstavištích budete těžko hledat kousek trávníku, které většina shib k Pokud
vám ale nic jiného než areál výstaviště nezbývá, pak snad nemusím zdůrazňovat,
že nosit sebou v kapse neprodyšný sáček, buničinu nebo noviny a použité je pak
uklidit do koše, by mělo být naprosto běžné. Neuklizené psí hromádky jsou
opravdu hroznou vizitkou malé kulturnosti a nedostatečné vychovanosti lidí.
Naštěstí mají psi stále častěji k dispozici speciálně vyhrazená místa. Na
některých výstavách se ale nedohledáte a ač neradi, musíte využít cokoliv, co se
vám namane. I kdybyste měli s venčením jakékoliv problémy, pes se prostě před
vystavováním vyvenčit musí! Osobně bych majitele, jemuž se v kruhu, lezouc
hrůzou v podřepu, počurá pes nebo se se zoufalstvím v očích vykaká fenka,
nepustila drahnou dobu na WC, aby si zkusil, jaké to je. Považuji to stran
majitele za neodpustitelný prohřešek a trestuhodné trápení zvířete. Na druhou
stranu je naprosto nekolegiální jednání majitele, který nechá svého psa či fenu
bez mrknutí oka vyvenčit na koberec v některém ze sousedních kruhů, v tom svém
přece bude vystavovat, že?!
Nahoru
Další
výstavní rady
Práce s vodítkem
Pokud se vám termín nezdá, nenechte se mýlit. Umění pracovat s výstavním
vodítkem patří nezbytně k výstavní taktice a umění handlerů vůbec. Co taková
práce obnáší? Vědět a poznat, kdy psovi vodítko povolit, kdy jemně přitáhnout,
kdy mírně cuknout, kdy vodítko prověsit úplně a přehodit psíkovi před plece, kdy
je možné dovolit si ho pustit, kdy držet vodítko v levé, kdy výjimečně v pravé
ruce, kdy přehodit na potřebnou stranu, kdy povytáhnout pod psíkův krk atd.
Nácvik práce s vodítkem je jedna věc a smysl pro vhodný okamžik druhá. První lze
vyčíst, okoukat od jiných a nastudovat, pro druhé je třeba cit, postřeh, odhad
a předvídavost spojená s jistou mírou rizika. Je dobré, abyste si sami
vyzkoušeli různé typy držení vodítka, abyste společně se svým psem natrénovali
některé méně běžné podněty vodítkem (podsunutí pod krk, přehození přes hřbet,
povolení před plece ...).
Obecně
vzato: dobrý vystavovatel zná svého psa natolik dobře, aby se v odhadu jeho
reakcí nezmýlil. Pak si může dovolit při statickém vystavování vodítko úplně
pustit, psa to ukazuje v nejlepším světle, ale musí mít jistotu, že jeho pes
nezareaguje tak, že rychle z kruhu zmizí. Zatímco u některých plemen je možno
vodítko zcela sunda, například u amerických kokrů či afgánů je pes ve statice
bez vodítka „v módě“, je řada plemen, kde by to bylo považováno za eticky
nepřijatelnou frajeřinu. Takže pozor, používejte hlavu.
Chůze rovně od rozhodčího a zpět
Řeknete si, proč se zmiňuji o pohybu psa, jestliže jsme ho probrali ve druhé
lekci. Probrali, ale ne z hlediska výstavní taktiky a ne chůzi rovně. Ta má
totiž své zákonitosti a jestliže je nedodržíte, spláčete nad výdělkem. Rovnou
chůzi budete potřebovat ve dvou případech. Jednak v případě chůze po
trojúhelníku a jednak při klasickém posuzování pohybu v kruhu, kdy rovná chůze
od rozhodčího a k němu (takzvané Up and Down) nahrazuje obě odvěsny níže
uvedeného trojúhelníkového předvádění. Věnujme se tedy u nás běžně používané
chůzi od rozhodčího a zpět.
Vzhledem k tomu, že se rozhodčí zaměřuje na tvar zadních i předních končetin,
zejména na jejich vzájemné postavení za pohybu, je nutné udělat vše pro to, aby
psík vypadal co nejlépe.
·
Ideální
tempo klusu psa (máte ho jistě dávno natrénované z chůze po kruhu.)
·
Pravidelné
tempo pohybu
·
Rovná
chůze vaše a tím i psa směřovaná přesně od rozhodčího a zpět přímo k němu (na
něj)
· Pohyb psa
buď na prověšeném vodítku (zcela povolené vodítko je dobré proto, aby se pes
pohyboval přirozeně, aby se neopíral do vodítka, čímž pak hůře přenáší váhu,
zadní nohy se jeví ve sbíhavějším postavení než jsou, práce končetin je silová)
nebo naopak na vodítku vhodně napjatém (šikovný handler dovede i v pohybu skrýt
některé individuální nedostatky)
·
Při
obratech neměnné tempo klusu psa. Při obratu se můžete otočit i za pravou rukou,
což vašemu psovi prodlouží dráhu a umožní nepřerušený byť zkrácený klus. Vy
ovšem psíkovi musíte ještě pomoci. Obrat nedělejte systémem: "Zastavit stát",
"Vpravo vbok", ale proveďte jej za stálé chůze. Před obratem zkraťte krok,
udělejte mírný oblouček doprava a zároveň svému psu maximálně pomozte protažením
své levé ruky a délkou vodítka do plynulého obratu bez změny kroku. Po obratu
ihned upravte směr tak, abyste se vraceli přesně rovně k rozhodčímu. V obratu se
nezastavujte! Zmátli byste psa, přerušili jeho klus, vyvedli jej z tempa.
Uvidíte, že bezchybným nacvičením tohoto obratu se rázem zařadíte mezi dobré
vystavovatele. Možností obratů je více, můžete tedy svému psovi opět vyhovět
Chůze po trojúhelníku
Dosud jsme se o jejích zákonitostech nezmínili, ale je jistě velkým plusem
alespoň tušit o co jde. Často se totiž našim vystavovatelům stává, že ukáže-li
jim zahraniční rozhodčí chůzi po trojúhelníku, jsou zmateni a chodí se psem po
jakémsi divném, geometricky nedefinovatelném šišoidu. Bohužel uškodí sami sobě,
neboť rozhodčí nemůže kvalitně posoudit jejich psa a jeho povinností není učit
předvádějícího základy geometrie.
Co
se při chůzi po trojúhelníku děje?
Jdete-li od rozhodčího rovně, leč ve skutečnosti šikmo vpravo, sleduje pohyb
vašeho psa zezadu, zejména hodnotí postavení zadních končetin. Jdete-li po
přeponě trojúhelníku, což je z pohledu rozhodčího bokem k němu, sleduje celkovou
harmonii psa, kvalitu kroku, pohybový projev. Vracíte-li se rovně zpět po
odvěsně, hodnotí rozhodčí vašeho psa zepředu. Tím má vlastně díky jednomu
absolvování celého trojúhelníku kompletní obraz o psu. Z předešlého pramení, že
je dobré v rámci předvýstavní přípravy vyzkoušet i chůzi trojúhelníkovou.
Důležité je, aby jste se psem chodili skutečně rovně, pokud možno na co
nejvolnějším vodítku (zdůvodnění viz předešlý bod). Rohy trojúhelníku vycházejte
bez zastavení, pouze pomocí zkrácení vlastního kroku a maximálního prostoru pro
klus psa.
Zvedání psa na stůl
Maličkost, že? Jenomže jak pro koho. Podívejte se na výstavě kolem sebe. Kolik
lidí a jak zvedne svého psa na stůl. Uvidíte tahání za kůži na hřbetě nebo za
krkem, zvednutí za hrudník, kdy se bezvládné nožky psíka mrskají v zoufalé snaze
za něco se zachytit, vytažení jen za obojek rovnou na stůl, vyhoupnutí za obojek
a za ocásek. Mám pokračovat? Asi ne, viďte. Jak tedy šetrně zvedat psa (a to
nejen na výstavě ale vždy)? Pravou rukou chytíte psíka pěkně pod hrudníčkem a
levou mu podsunete pod zadeček. Pejsek si sedí pohodlně jako na židličce, nehrbí
reflexivně záda ani bolestí nezatahuje bříško. Mimochodem, zkuste si někdy
nechat ukázat od majitele, který má psa v bederní krajině nepřirozeně hrbatého,
jak si ho zvedá třeba do náruče. Většinou psa bafne jednou rukou pod břichem a
hotovo. A pak se diví, jak je možné, že je chudinka tak hrbatý, když jako štěně
měl hezky rovná záda. U některých plemen (např. teriéři, občas i některá plemena
dlouhosrstá, aby se nerozcuchala) zvedají majitelé psy na stůl jen za vodítko (v
lepším případě za krk) a za ocas. Přiznávám, nefandím tomu, ale důvody i pro
takový styl se jistě najdou.
Nahoru
Rady
vskutku taktické
Taktika
předvedení psa je nedílnou součástí předvedení a informace, které si nyní
přečtete, nenajdete v žádné jiné brožuře ani v knize. Vychází totiž ze
zkušeností, které se předávají jen velmi sporadicky, ústně nebo jen v útržcích.
Tak si je užijte, učte se a pilně pracujte.
Předně.
Na výstavu jedete zajisté proto, abyste předvedli svého nádherného psíka,
nikoliv sebe. Ale! Vaším předsevzetím a úkolem zároveň je udělat vše pro
maximální úspěch svého svěřence. Tomu je nutné podřídit veškeré vaše chování i
jednání na výstavě a zejména ve výstavním kruhu. Kromě výše uvedeného jdete
dělat reklamu své péči o psa, své výchově a budete úročit práci všech, kteří
mají k psíkovi bližší vztah. To znamená především chovateli, majiteli krycího
psa a všem, kdo se s vámi o psíka starají (manželka krmí od rána do večera, děti
chodí se psem běhat, tchýně jej pravidelně obdivuje a cpe sladkostmi, tchán
zdokonaluje spaní na gauči, tetička vyšívá krajkové polštářky, strýček soustruží
dřevěné aportky a podobně).
Jakmile vstoupíte do výstavního kruhu,
neměli byste se soustředit nic jiného než svého psa a na rozhodčího.
Částečně musíte vnímat také své nejbližší
sousedy vystavovatele. Toť vše. Neměli byste se nechat rozptýlit poznámkami
diváků ani jiných majitelů či chovatelů (často bohužel nejapnými, tu a tam
urážlivými a plnými závisti). Slabší nátury svou účast ve výstavním kruhu časem
vzdají, silnější vydrží a nenechají si vystavování, jako svého koníčka, nijak
zprotivit. Naopak si v něm najdou zalíbení a prima zábavu pro sebe i svého psa.
Po vstupu do kruhu si
obhlédněte situaci (z katalogu víte, zda půjdete první, poslední nebo ve středu
soutěžících) a zaujměte vhodné místo. Zařadit se musíte podle pořadového
čísla, ale v rámci umístění řady vystavujících se dá ledacos ovlivnit. Velmi
výhodné z hlediska pohybu v kruhu je být první nebo poslední. Z
krajního místa máte možnost ideálně volit tempo klusu, místo pro postoj psa a
taktiku svého pohybu v kruhu. Vzhledem k tomu, že rozhodčí si v průběhu
posuzování psy často řadí podle jejich předpokládaného umístění, čeká při tomto
přeřazování každého z vás i úloha nejtěžší, úloha vystavovatele uprostřed
řady. Probereme si nyní jednotlivé pozice.
Jste-li první, dbejte na to, abyste ostatní vystavovatele nebrzdili zbytečně
pomalým tempem. Raději si poněkud zkraťte dráhu a jděte více ke středu kruhu,
čímž svůj pohyb bez prudkých změn dostatečně zrychlíte. Je to pěkná ukázka
ohleduplného chování vystavovatele. Z prvního místa musíte dávat dobrý pozor na
rozhodčího a na jeho pokyny, protože se podle vás řídí ostatní. Přemýšlejte u
toho! Dá-li rozhodčí například pokyn k zastavení a vy máte možnost ujít
ještě metr či dva metrů vpřed například v létě do stínu (namísto okamžitého
zastavení na sluníčku), popojděte si ještě. Stejně tak se kousek přesuňte z
místa, kde je za výstavním kruhem nepříjemný pes nebo jiný rušivý element (paní
s párkem, fenka "po hárání" a pod.).
Jako
poslední v
poli máte vynikající možnost určit vhodné tempo pohybu pro svého psa bez omezení
ostatními vystavovateli. Musíte si ovšem na začátku pohybu nechat odstup od
předchozího psa pro případ, že by tento byl nepříjemně pomalý. Dále vám stačí
sledovat psy před vámi a máte hotovo. Samozřejmě se může stát, že vás v malém
kruhu zanedlouho doběhne "první" vystavovatel a v tu ránu už musíte být v
myšlenkách připraveni na eventualitu: "Jsem uprostřed"!
Většinou vás ale čeká místo ve středu pole. Co teď? Musíte především včas
odhadnout zkušenost vystavovatele před vámi. Při pohybu totiž mohou nastat tři
situace. Vystavující před vámi:
1.
jde v ideálním tempu
2.
jde příliš rychle a mezi vámi vzniká nepříjemná mezera
3.
jde příliš pomalu a brzdí vás
V
prvním případě máte po starostech a můžete se zcela soustředit na svého psa. V
druhém případě si zkraťte dráhu a ztrátu plynule dojděte. U případu třetího si
musíte naopak dráhu maximálně prodloužit a využít každého centimetru prostoru.
Jděte proto až těsně u hranice kruhu, důsledně procházejte také rohy kruhu.
S prodloužením dráhy získáte tolik potřebnou správnou rychlost a vystavovatelé
jdoucí za vámi se, pokud jsou chytří nebo tímto seriálem vzdělaní, za vás s
úlevou přidají.
Další
nebezpečí při pozici ve středu pole na vás číhá v podobě vystavovatele jdoucího
za vámi. Ne vždy je to vystavovatel zkušený s dobře připraveným psem. Můžete
tedy očekávat, že vám bude jeho pes "šlapat na paty", to v lepším případě. V
horším případě se jeho pes bude plést do cesty až vašemu psovi a bude jej rušit.
Řešením je otočit se na vašeho následovníka a slušně jej požádat, aby za vámi
dodržoval odstup. Většinou se pak situace zlepší. Co ovšem udělat v případě, že
za vámi jdoucí osoba jde jako ve snách, na podněty nereaguje a cestu si razí
jako tank? Klidně a bez obav ji nechte, aby vás předehnala a nezoufejte, že jste
se posunuli o místo zpět. Rozhodčí nebo vedoucí kruhu brzy zajistí, aby byla
osoba vystavující stylem "hon na medvěda" zařazena na některou ze zadních pozic
nebo ji pro jistotu před ohrožením zdraví zastaví.
Protože
u shib je běžné, že se psi navzájem nesnášejí, je třeba dodržovat dostatečný
odstup a rozestup, aby se psi po sobě neotáčeli a nereagovali podrážděně. Nyní
si proberme situaci, kdy váš pes a pes sousedního vystavovatele k sobě
nepojmou sympatie (může se to stát někdy u fen, je-li jedna z nich krátce po
hárání nebo u psů, kteří se cítí být sociálně stejně silní). V takovém případě
se snažte udržet maximální rozumný odstup od sebe za pohybu a při postoji stavte
psy tak, abyste jim na sebe na vzájem kryli výhled. Pravdou ovšem je, že někdy
se naopak velice vyplatí postavit dva psy v bezpečné vzdálenosti proti sobě,
neboť si vzájemně imponují a jejich postoje vypadají skvěle. To je ovšem otázka
odhadu chování psů a citu pro situaci.
Ať se
sejdete v jakékoliv konkurenci, měli byste k sobě být navzájem ohleduplní.
Nechte si kolem sebe dostatek místa, nešlapte si na záda, v postoji nelepte psy
na sebe. Zbytečně se rušíte a je to úplně zbytečné. Z perliček jeden příklad za
všechny. Není to tak dávno, kdy jsem se ve finálové soutěži dostala mezi dva
zaryté soupeře. Oba věděli, že jim budu velkou konkurencí, ale nedokázali svou
nevraživost potlačit a domluvit se. Výsledek se samozřejmě dostavil.
První dvojice v pohybu mírně zaostala, druhá té
první svou rychlostí „šlapala na paty“. První pes se tudíž neklidně otáčel na
druhého a ten mu na oplátku čichal na zadek. Nepomohla ani rozhodčím nařízená
výměna míst obou psů. A výsledek? Moje fenka, které jsem udělala dost místa i
dostatečnou vzdálenost od obou soupeřů, si běhala v klidu a s přehledem
zvítězila podle přísloví: „Když se dva perou, třetí z toho má užitek“. Tak si to
pamatujte a snažte se chovat sportovně. Každému se totiž jednou jeho lumpačinky
vrátí ...
Nahoru
Rady
skutečně taktické podruhé
U
pohybu v kruhu stále zůstaneme a poradíme si s využíváním prostoru v kruhu. Sami
na výstavách uvidíte, že vystavovatelé se na počátku pohybu obvykle bezvadně
rozejdou, ale během absolvování dvou až tří koleček už všichni krouží poblíž
středu či u stolu rozhodčího a šlapou si vzájemně po zádech. Pro všechny je
výhodné, najde-li se v kruhu někdo, kdo umí využívat poskytnutý prostor
a "povede" za sebou po obvodu kruhu ostatní. Životně nutnou se zmíněná situace
stává ve chvíli, kdy má výstavní kruh rozměr 5 x 5 metrů či méně a navíc stůl
rozhodčího je v jednom z rohů. Každý získaný centimetr místa je pak skoro
zlatým pokladem. Proto se snažte volné místo maximálně využít a nechoďte ke
středu!
Cenné
místo získáte také důsledným vycházením rohů. Nezkracujte si tedy dráhu šikmo
přes roh, ale do rohu vejděte, zrychleně jej projděte tak, abyste z klusu
nestrhli svého psa a již klidněji psíka zase dojděte. Při vycházení rohu musí
pochopitelně pracovat vaše levá ruka, vedoucí psa. Povolte ji (natáhněte),
abyste dali svému svěřenci možnost absolvovat roh co nejefektivnějším obloukem a
opět ruku srovnejte, jakmile psa dojdete. Ideální je, abyste se dříve, než
začnete tyto fígle učit svého psa, naučili jejich automatické použití vy sami.
Chápu, že vám to připadá směšné, ale pokuste se o následující cvičení.
Najděte si vhodné prostranství, kde si pomocí čtyř tyček a provázku vytyčíte
kruh. Stačí malý. Kruh si několikrát projděte. Pak zavřete oči a dráhu projděte
znovu. Máte v podvědomí pocit, kde přesně jsou hranice kruhu nebo jste si svůj
výtvor zbourali a přetrhali provázek? Proč vás takhle zkouším? Protože až budete
vystavovat svého psa, nebudete mít při chůzi čas uvažovat, jestli máte jít rovně
nebo zahýbat. Budete se plně soustřeďovat na dokonalý pohyb a tempo psa a okolí
budete vnímat jen periferním viděním, doplněným o podvědomý pocit tvaru
prostoru. Proto je dobré mít v motorice zafixovaný tvar kruhu dřív, než začnete
cvičit se svým psem.
A taky
pozor na podlahu v kruhu. Ve velkých halách je vzduchotechnika ukryta v kanálech
na podlaze, který je pokryt dřevěnými rošty nebo plechy. Shiby se zaleknou hluku
a zvuku, když na poklop vystavující dupne. Proto je lepší se takovému místu
vyhnout popřípadě ho obejít.
Nejdůležitější zásadou při vystavování je: "Na psa musí rozhodčí stále
vidět".
Taktický doplněk: "Psa má rozhodčí v kruhu vidět vždy ve výstavní pozici".
Jak
jednoduché, že? Praxe však bývá horší. Zásadu číslo jedna dodržíte pokud budete
dobře využívat prostor kruhu a dokážete vybrat pro psa takticky výhodnou pozici.
Pozor na změnu, kdy rozhodčí je jednou v kruhu a potom zase vně. Vystavovatel by
měl v běhu v kruhu přehodit vodítko z leví do pravé ruky, obejít psa tak,
aby byl zase pes mezi vystavovatelem a rozhodčím.
Se
zásadou číslo dvě je to poněkud složitější. Jak zabezpečit, aby se rozhodčí
díval na vašeho psa jen tehdy, máte-li ho ve výstavním postoji? Nebo že by to
bylo obráceně?
Problém
rozdělím na dvě části. V první situaci si představte, že v kruhu je
průměrně tři až pět psů (bráno dle počtu z našich výstav), což je relativně malý
počet. Časem bude hůř. Při takovéto soutěži by skutečně všichni psi měli vydržet
stát ve výstavním postoji prakticky po celou dobu posuzování. To proto, aby se
měl rozhodčí i diváci nač dívat. Pět psů přehlédnete najednou a můžete lehce
porovnávat. Z toho plyne doporučení: jakmile vejdete do kruhu, rovnou svého psa
vystavte. Nevadí, že rozhodčí ještě podepisuje diplom odcházejícímu vítězi,
nevadí, že se ještě nedívá. Důležité je aby, až zvedne zrak od předešlé práce a
prvním pohledem podvědomě a informativně ohodnotí nastoupené psy, vás uviděl
připravené a soustředěné. To je pro něj první ukázka vaší pečlivé práce. Z
hlediska postoje psa nepodceňujte ani okamžik, kdy rozhodčí hodnotí na stole
jiného psa a diktuje posudek, zejména tehdy ne, jestliže se jedná o hodnocení
některého z vašich sousedů. Velmi rychle se totiž může stát, že se rozhodčí
zadívá přes stůl na vašeho psa, aby se ujistil, zda je v nějakém směru lepší či
horší než pes na stole. A nejste-li připraveni spláčete nad výdělkem, jak se
říká. Tentýž důležitý okamžik nastává, pokud v kruhu není stůl pro posuzování a
pes se hodnotí jen podle postoje na zemi (poměrně často při finálových
soutěžích!). Zvláště pozor na situaci, kdy vám rozhodčí oznámí výslednou známku
a teprve dodatečně píše posudek. Na kvalitě postoje psa záleží výsledný text o
jehož znění přece také jde. V době, kdy rozhodčí píše posudky psům od vás
vzdálenějším, můžete použít volnější formu postoje psa.
Situace druhá nastane, když se v kruhu sejde velký počet psů, třeba 15
(na světové či evropské výstavě to může být i více a to nemluvím třeba o Crufts!).
Zde skutečně záleží již na vašem vstupu do kruhu a na úvodním předvedení v
pohybu, podle kterého si rozhodčí psy pocitově rozdělí do skupin podle kvality.
Ve velké skupině psů je nutné uplatnit všechny taktické znalosti. Psi
vynikající předvedením jsou od ostatních odlišeni na první pohled. Což je v tuto
chvíli evidentně výhoda. Rozumný rozhodčí si velkou skupinu rozdělí na víc
menších a posuzuje je dále samostatně. Jste-li v právě posuzované skupině, platí
předešlý odstavec. Jste-li ve skupině "odpočívající", platí trošku jiná
doporučení. Předně není vhodné udělat si volno, přestat se zajímat o svého psa a
bavit se s lidmi za kruhem. Stejně tak není vhodné nechat po sobě vzájemně
skákat psy v kruhu, pouštět psa mimo svůj dosah, nechat ho řádit a štěkat na psy
za kruhem nebo štěkat vůbec. Správný vystavovatel si všímá svého psa, protože
výstavní den patří hlavně jemu a páneček mu má výstavu zpříjemnit. Při dlouhém
čekání můžete psa nechat sednout, ale nedoporučuji nechat ho válet po podlaze,
polehávat a spát. Jednak se vám celý pes zapráší a jednak se rozespí, což
z hlediska následujícího výkonu není to pravé. Můžete si s ním povídat,
přičísnout ho a zabavit třeba aportíkem v ruce, aby jeho pozornost nesklouzla
při dlouhém čekání k apatii. Pokud se blíží konec posuzování rozhodčím vybrané
skupiny, doporučuji psíka opět koncentrovat, dočesat a postavit. To i v případě,
když máte pocit, že na řadu půjde skupina stojící před vámi. To totiž může být
pravda a také nemusí. Rozhodnutí rozhodčích bývají v tomto směru někdy lehce
nevyzpytatelná. A jste-li přichystáni, máte znovu navrch před ostatními. Navíc
je taková aktivace dobrá pro psa i pro vás, protože vás oba vytrhne z čekací
letargie. Nejste-li na řadě, máte dál relativně volno. Můžete volna využít také
k tomu, aby si vás se psem známí vyfotografovali přímo v kruhu. Opět rozptýlení
z nudy.
Zdá-li
se vám předchozí postup příliš náročný, máte pravdu. Je náročný. Ovšem
zajedete-li na silně
obsazenou zahraniční mezinárodní výstavu, už se vám náročný zdát nebude. Tam se
totiž hraje v kruhu také pro diváky a žádný ctižádostivý majitel si nedovolí
ukazovat svého psa "v nedbalkách" ležícího nebo dokonce spícího. Za žádných
okolností.
Jen pro
ilustraci si představte, že se jako zvědavý a shiby milující divák zajdete
podívat k silně obsazenému kruhu a spatříte obraz "Po bitvě u Lipan".
Pravděpodobně od kruhu brzy odejdete, neboť získáte dojem, že se tu nic neděje,
nikoho to tu nebaví a na nic se nedá dívat. Propagace plemene je na dlouho
zajištěna. Tak na to myslete, až budete sami stát v prostoru, jehož čtvercový
tvar je paradoxně nazvaný výstavní kruh. Třeba za jeho hranicemi právě stojí
příští majitel vašeho štěněte nebo majitel feny, se zájmem o krytí vaším psem.
Nahoru
Rady
skutečně taktické potřetí
Do
kapitolky o výstavní taktice nám chybí ještě některé maličkosti. Tak se do nich
pusťme.
Rozhodování mezi dvěma psy
Budete-li
jezdit na výstavy pravidelně, s největší pravděpodobností se vám stane, že
narazíte na stejně silného soupeře nebo obávaného konkurenta a rozhodčí se bude
rozhodovat mezi oběma jedinci. Je jedno, zda půjde o známku mezi velmi dobrou a
výbornou, o výběr do finálové čtveřice nebo o titul. Pokaždé musíte v zájmu
většího úspěchu svého psa udělat maximum. Jenomže co to je? Jednak byste měli
odhadnout, zda s vámi soupeřící pes je skutečně lepší než váš nebo jestli máte
trošku navrch vy. Je také možné, že váš pes je lepší v pohybu a druhý pes je
lepší v postoji. Podle toho všeho je třeba přizpůsobit celé vystavování při
porovnávání obou psů.
V
pohybu máte
dvě možnosti. Je-li je váš pes lepší, držte se dle možnosti poblíž svého
soupeře, aby byl rozdíl markantnější. V opačném případě můžete lehce ztížit
situaci rozhodčímu a nechat si pro jistotu větší odstup (metody zpomalení a
zrychlení tempa jsme již probrali). Odhalí-li ovšem rozhodčí váš úmysl a přikáže
vám soupeře dojít, nezbývá vám než se soustředit na nejlepší předvedení svého
psa v klusu, jakého jste oba schopni. Námaha se jistě vyplatí.
Velmi
pravděpodobně vás bude chtít rozhodčí vidět v pohybu tam a zpět vedle sebe.
Je na vás, abyste svému psu vytvořili co nejlepší podmínky pro jeho předvedení.
Bonton výstavních kruhů velí, aby majitelé obou jedinců předvedli své psy
opravdu vedle sebe a nikoliv za sebou, kdy pro jednoho není na druhého vidět,
nebo pět metrů na šíř od sebe. Slušností je, aby majitelé se psy společně
vykročili směrem tam a aby na sebe po otočce vzájemně počkali a i k rozhodčímu
se vraceli spolu. Mezi sebou by psi měli mít takovou vzdálenost, aby se
nerušili, ale aby je rozhodčí bez problémů mohl posoudit najednou. Obvykle jde
asi tak o půl metru až metr, podle velikosti psů. Po tomto předvedení následuje
podle pokynu rozhodčího buď statické předvedení nebo další pohyb po kruhu.
V postoji
se dá mezi dvěma psy svým způsobem taktizovat také, ale musíte opět odhadnout
kvality soupeře. Má-li váš pes například lepší hlavu, snažte se stavět psy čelem
k sobě. Ale pozor na to, jak se váš pes snáší s ostatními. Pokud je méně
vyrovnaný, může se stát, že zavrčí nebo si štěkne a máte po naději na lepší
umístění. Není zakázáno, pokud se rozhoduje mezi dvěma psy, abyste se vzájemně
obešli, otočili, dokonce si i vyměnili místa. Všechny přesuny musejí být
nenásilné, přirozené a maximálně výhodné pro psy. Má-li váš soupeř lepší celkový
postoj, může na vašeho psa někdo známý tiše! zavolat, písknout nebo jinak
upoutat jeho pozornost a dostat psí tělíčko do potřebného napětí. Jinak je
takové povzbuzování zakázáno! Všeobecně se v postoji, kde jde o rozhodnutí mezi
dvěma jedinci, snažte maximálně zvýraznit všechny přednosti svého psa. Pokud i
přes veškerou snahu dvojboj "prohrajete", nebuďte smutní, za týden na jiné
výstavě můžete klidně skončit opačně.
Majitel
Nedoceněnou, leč
dávno známou pravdou je tvrzení, že jak aktivně se v kruhu projevuje majitel,
tak aktivně se předvádí pes. Aktivně ovšem neznamená zběsile rychlé pohyby,
rozmáchlá gesta a přehnaně přísné povely. Aktivita majitele bývá na pohled
skrytá, ale projevuje se v energičnosti jeho pohybu v kruhu, v ráznosti kroků,
ve vzpřímeném držení těla, v pevném pohledu, v jistotě, s jakou svého psa
předvádí. Aktivní může být jen takový majitel, který svému psu věří a cílevědomě
se snaží pro svého svěřence udělat maximum. Můžete si sami odpozorovat, co se
děje na vodítku s vaším psem, jste-li například unavení či nervózní, nebo jak
jinak se pes projevuje, máte-li dobrou náladu plnou optimismu.
Na
aktivitě majitele zcela závisí kvalita klusu psa v kruhu. A to od prvního až do
posledního kroku. Jestliže majitel vyjde nerozhodně a nejistě, pes obvykle
vykročí mimochodem, nikoliv klusem, nebo nástup zmešká úplně a takzvaně „zaspí“.
Vyjde-li majitel rázně, pes se okamžitě podřídí a zvolí správné tempo pohybu.
Majitelům, kteří si nejsou jistí, jak mají vykročit, radím, aby si představili,
že právě odcházejí se svým psem na dlouho očekávanou procházku. Jsou plní
aktivity a radosti, protože se těší na to, jak se pobaví. A to je přesně ono.
Zkuste si to! Všimněte si, v jaké náladě berete do ruky vodítko psa, když jdete
ven a s jakou radostí tak činíte. A tohle přeneste do výstavního kruhu. Slibuji
vám, že projev vašeho psa vás překvapí.
Často
se setkávám s tím, že ve chvíli, kdy se v kruhu stane něco nečekaného (pse se
třeba lekne a zařadí „zpátečku“), vyděsí se také majitel. Začne zmatkovat a
místo toho, aby k psovi jen tak mezi zuby prohodil: „To nic, toho si nevšímej.
Jdeme dál!“ (čímž ukáže psovi, že má situaci pevně pod kontrolou a není se čeho
bát), začne se chovat z pohledu psa „divně“. Zastaví se, nerozhodně čeká co pes
udělá, dámy začínají šišlat „Ježíši Žofinko, my jšme še polekánkovali …“ ,
pánové obvykle ztratí svou jinak běžnou kuráž a vyčkávají, až se situace nějak
usadí. Ujišťuji vás, že nic horšího, než výše uvedené, snad nemůžete udělat. Vy
jste vedoucím dvojice, vy velíte a dáváte psovi podporu! Garantuji vám, že pokud
z vás bude uzlíček nervů, který si neví rady sám se sebou, pes z toho bude
dokonale zmatený. Tím nechci říct, že bych sama někdy nebyla nervózní.
Samozřejmě že jsem, ale snažím se nervozitu potlačit a převést jí v nějakou
zábavu, protože ve stavu nervozity člověk dělá samé nepředloženosti a pokazí i
to, co by jinak zvládl levou zadní.
A ještě
kousek praxe. Při pohledu na zahraniční vystavovatele často uvidíte, že
před vykročením do kruhu nebo do pohybu vůbec, svého psa poplácají, pohladí,
podrbou pod bradou, ukáží mu výstavní vodítko, odměnu nebo jej jinak upozorní na
následující akci. Není to samoúčelné. Připravují tak psa na to, která část
z nacvičené rutiny je oba čeká a čím se zrovna budou bavit. Mě samotné trvalo
drahnou dobu než jsem rozluštila, na jaký podnět reaguje ten který z mých psů.
Samozřejmě každý na něco jiného! A jsme zase na začátku u podstaty věci.
Nezapomeňte u vystavování svého psa myslet! Pokud se ve výstavním kruhu majiteli
a psu něco nepovede, je to z 99% vina majitele. Totéž platí i při výcviku a při
výchově psa. Příčinou jsou nepozornost, nesoustředěnost, nevšímavost,
nedostatečný postřeh a pomalá adaptabilita na nové situace stran majitele. Chce
to jezdit na výstavy a vystavovat a vystavovat. Každá získaná zkušenost se
odrazí v příštím zlepšeném výkonu psa i jeho vůdce.
Předvýstavní taktika
V rámci
celé předvýstavní a výstavní přípravy je dobré nezanedbat ani "předvýstavní
taktiku". Do ní patří mimo jiné přivyknutí psa na typ oblečení, v němž budete
pravděpodobně vystavovat. Pes by měl přesně vědět, kde máte kapsy plné odměn a
kam se má většinu času dívat. Měl by vědět, zda máte
odměny v kapse, v kapsičce s výstavním číslem nebo v pouzdře na pásku od kalhot
či sukně. Patří sem také zvyk psa na patřičné výstavní vodítko, jestliže jich
máte více a typově se liší, návyk na vámi používaná pomocná gesta a na
jednotlivé povely. Psa by z vaší strany nemělo na výstavě teoreticky nic
překvapit. Ve výstavním kruhu musíte být maximálně pozorní ke každé změně. Je
věcí praxe vědět, kdy musíte sledovat rozhodčího a kdy musíte vyčkávat jeho
příští gesto. I mě se často stávalo, zejména zpočátku, že jsem pro samou práci
se psem zapomněla, že je v kruhu také posuzovatel a něco po nás bude chtít.
Trapas na sebe nenechal dlouho čekat a akce obvykle končila tak, že si pro mě,
zcela zabranou rovnáním psa, rozhodčí musel přijít osobně. Ujišťuji vás, že dvě
takové zkušenosti mi docela stačily a hodně rychle jsem se naučila bleskově
vyhodnocovat nastalé situace. Ještě se k nim vrátíme v praxi. Plyne z toho
jediné: Ani vy ani pes nesmíte ani chvilku zahálet. Pravdou ale je, že
ačkoliv se připravíte, jak nejlépe budete umět, výsledek nikdy není zaručený a
stát se může kdykoliv cokoliv. Jen s tímto vědomím a s jistou pokorou k dění na
výstavě se chodí vyhrávat.
Fair play
Tuto kapitolku zde musíme probrat
také. Dala by se též nazvat: „Podrazy v kruhu“. Mám na mysli fauly a
nesportovní chování. Není to tak dávno, kdy se mi jedna poměrně známá chovatelka
chlubila: „Já se v kruhu rozeběhnu a pak za zády rozhodčího náhle zastavím. Tím
všechny ostatní vyhodím z tempa a jsem zase hvězda. Moje fena totiž v klidu
srovná krok a před rozhodčím jsem nejlepší, zatímco ostatní ještě hledají psy
mezi nohama“. Z mé strany: No Comment! Věřím, že po přečtení celého tohoto
povídání si budete umět i s takovou vtipálkou poradit a hezky jí ztížíte
soutěžení svým dokonalým výkonem. Nesportovní je též hlasité komentování výkonů
rozhodčího, vystavovatelů, kritizování předváděného psa, oblečení či vzhledu
vystavovatele. Jde o jistou etiku chování vystavovatele, kterou bychom měli
všichni navzájem ctít. Naopak je dobrým zvykem upřímně poblahopřát vítězi, vždyť
na jeho místě můžete být příště vy, případně poděkovat konkurentovi na druhém
místě, jste-li první a samozřejmě chovateli, který vašeho vítěze odchoval.
Je také dobře vědět, že ve
výstavním kruhu mají být v průběhu posuzování jen osoby k tomu určené: rozhodčí,
vedoucí kruhu, zapisovatel, zúčastnit se může hospitant (čekatel na funkci
rozhodčího), případně tlumočník a na kontrolu může přijít vedoucí rozhodčích.
Nikdo jiný! Je na vedoucím kruhu, aby zajistil regulérní podmínky k posuzování.
Pokud se tak nestane, ozvěte se. Je to přece ve vašem zájmu a především v zájmu
vašeho psa. Například na Crufts v Anglii se nesmí v průběhu posuzování ani
fotografovat (a s bleskem už teprve ne). Zato po posouzení každé třídy je vždy
dán prostor fotografům a vítězové nejvyšších titulů se vždy zvěčňují i
s rozhodčím. No, máme se ještě co učit, ale vy můžete být připravení předem,
zejména pojedete-li do zahraničí, kde je taková praxe běžná.
K tomu všemu vám přeji hodně
dobré nálady, chuti hezky si zasoutěžit a hlavně lásky k vašemu psímu
kamarádovi.
Ostatní už přijde téměř samo.
Nahoru |